Cílem tohoto materiálu je snaha nejen informovat o připravované legislativě v Evropském parlamentu, ale také upozornit na celkové směřování politických názorů a se znalostí připravovaných norem, rizik a výhod z nich plynoucích, přispět k vytváření strategie ODS pro oblast životního prostředí.
Problematika ochrany životního prostředí je tématem poměrně kontroverzním. Proto bych chtěl hned v úvodu zdůraznit, že není úkolem mé prezentace polemizovat či jakkoli rozporovat jednotlivé přístupy a názorové proudy. Myslím si, že zde není prostor pro otevírání pseudoodborné polemiky zastánců a odpůrců klimatických změn. Chtěl bych Vás seznámit s východisky současné politiky v oblasti životního prostředí a popsat připravovanou legislativu v této oblasti, která má často obrovské dopady na naši ekonomiku a může vést k fatálním následkům.
I. Úvod do problematiky ochrany životního prostředí
Na začátek si dovolím vymezit dva pojmy. Ekologie je nový vědní obor, který vznikal od 50. a 60. let postupnou syntézou z mnoha technických, přírodovědeckých a ekonomických disciplín. Enviromentalismus bych pak označil jako politický až filozofický směr, který využívá ekologie jako politického nástroje k zavedení direktivního řízení společnosti s potlačením přirozených demokratických mechanismů k regulaci tržního prostředí. Jeho narůstání lze sledovat postupně od 70. let minulého století a často modifikuje či nahrazuje sociální a socialistické programy levicových stran (což ale není úplně případ české politické scény).
Silný impulz dostal (možná paradoxně) na začátku 90. let minulého století po pádu komunistických režimů ve střední a východní Evropě. Pro spoustu levicových radikálů, revolucionářů a intelektuálů zmizel nepřítel, problém či výzva a tento prostor bylo nutno zaplnit. Zjednodušeně řečeno – protesty proti okupaci Československa se změnily na protesty proti oteplování klimatu. Lze najít jasné vazby, včetně personálních mezi sociálně-kohezní politikou 20. století a enviromentální politikou století 21tého. Např. předseda politické frakce zelených v EPP je Daniel Cohn-Bendit nechvalně známý Rudý Danny z pařížských ulic roku 1968.
Tak jako bylo před II. světovou válkou obtížné vystupovat proti sociální kohezi a to napříč politickým spektrem, tak je nyní velmi obtížné, až nepřípustné jakkoliv napadat enviromentální politiku. Pokud tak přeci jen učiníme, riskujeme obvinění z tmářství a nevědeckosti. Nezapomeňme ale, že vědou se oháněli např. i hlasatelé Marxova učení.
II. Současná témata ochrany životního prostředí
Pro zjednodušení bych mi je dovolte rozdělit na ta, která přímo souvisí s klimatickými změnami a ostatní s lokálními či evropskými dopady. V souvislosti s probíhajícími klimatickými změnami se EU jako celek se ztotožnila s převažujícím názorem Mezivládního panelu pro klimatické změny při OSN (IPCC) na čtyřech následujících bodech:1) člověkem generovaná produkce tzv. skleníkových plynů má významný vliv na změnu klimatu,
2) bez rychlého zásahu vedoucího k výraznému omezení emisí skleníkových plynů (SP, GHG) dojde ke globální katastrofě,
3) EU chce být příkladem zbytku světa a ukázat řešení,
4) cestu vidí v legislativních a administrativně-regulačních nástrojích.
Evropská unie jako řešení zejména navrhuje:
1) snížení emisí CO2 jako nejvýznamnějšího GHG o 20-30% do roku 2020,
2) zvýšení podílu energie produkované z obnovitelných zdrojů na 20% v roce 2020,
3) legislativní cestou nastartovat tzv. Třetí průmyslovou revoluci.
III. Legislativa:
· Tzv. „Klimatický balíček“ je tvořen následujícími normami:
1) Směrnice EP a Rady na zlepšení a rozšíření systému pro obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů (ETS).
Jedná se zřejmě o nejdůležitější normu celého balíčku. Při nesprávném nastavení může dojít k podvázání hospodářského růstu. Důležitá kritéria – náběh normy, procenta aukcí, výchozí srovnávací období. Měla by nahradit neúspěšné tzv. národní alokační plány.
2) Rozhodnutí EP a Rady o úsilí členských států snížit emise skleníkových plynů.
Rozdělení a regulace odvětví nespadajících do ETS.
3) Směrnice EP a Rady o geologickém skladování oxidu uhličitého (CCS).
Z energetického hlediska se jedná o šílenost. 35% energie vyprodukované na zdroji se spotřebuje na seqestraci! Pro ČR může být zajímavé z hlediska možných projektů ČEZu.
4) Směrnice o podpoře užívání energie z obnovitelných zdrojů.
Tato norma si klade za cíl naplnit cíl EU, spočívající v produkci 20% energie z obnovitelných zdrojů v roce 2020. Pro ČR je takový cíl absolutně nereálný, protože nedisponujeme zdroji, které by něco takového umožnily. Součástí jsou také stále více kontroverzní biopaliva, kdy původní nadšení z nich je vystřídáno skepsí, zejména s ohledem na negativní uhlíkovou bilanci při jejich výrobě a využití.
5) ke klimatickému balíčku bývá přiřazován také návrh směrnice o závazném snižování emisí CO2 z osobních a lehkých užitkových automobilů.
· Příklady některých dalších norem upravujících oblast životního prostředí: ochrana půdy, nedostatek vody, nakládání s odpady, čistota ovzduší (tzv. IPPC). Směrnice o nakládání s odpady zvyšuje důraz na recyklaci odpadů, upravuje závazná procenta pro objem recyklovaných odpadů a podporuje energetické využití odpadů. Směrnice o čistotě ovzduší (IPPC) zavádí stanovení velikosti částic prachu, které je nutné sledovat (jedná se o částice do velikosti 2,5 µ a jejich obsah na m³ je 25 µg).
IV. Strategie
Potencionální pozitiva:
· tlak na zvýšení energetické efektivnosti,
· snížení závislosti na fosilních palivech nedostupných v ČR,
· šance na urychlení vývoje nových technologií.
Hrozící negativa:
· extrémní zátěž evropského průmyslu,
· hrozící ztráta konkurenceschopnosti,
· zvýšení cen produkce pro spotřebitele,
· zavedení netržních nástrojů (nové daně – přímé i skryté),
· nárůst byrokratických zásahů do podnikání a tržních procesů.
Enviromentalismus jako jeden z pilířů současné evropské politiky je rozjetým vlakem, který nelze zastavit. Je bláhové se domnívat, že ODS bude mít někdy sílu k rychlé a radikální změně tohoto trendu. Přesto je naší povinností využít všemožně existujícího prostoru k oddělení ekologie – tedy vlastní ochrany životního prostředí od populistického a konjunkturálního tleskání všemu, co se touto ochranou zaštiťuje. K tomu je nutná znalost nejen vlastní problematiky, ale hlavně i znalost zavádějící politické argumentace našich oponentů.
Měli bychom se snažit pomocí vládních pozic maximálně zmírnit či případně eliminovat dopady na českou ekonomiku. Nepodlehnout vlně politického enviromentalismu a zároveň se neobávat vědecké ekologie. Použít „klimatického šílenství“ k žádoucímu rozvoji nízkoemisních zdrojů energie a to zejména jaderné energetiky, bez jejíhož posílení a rozvoje nelze požadovaných cílů dosáhnout. Podobně lze využít například normu o nakládání s odpady k podpoře a dalšímu využití spaloven nebo normu o čistotě ovzduší k odvádění dopravy mimo obydlené zóny (podpora výstavby dálnic).
V. Závěrem
Politika ODS v oblasti životního prostředí by měla být celkově laděna pozitivně a nastavena tak, aby bylo možné využití některých enviromentálních cílů k potenci hospodářského růstu.
V Hradci Králové, dne 26. dubna 2008
MUDr. Miroslav Ouzký