Tento týden zřejmě nejdůležitějším hlasováním na výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin bylo hlasování o novelizaci rámcové směrnice o nakládání s odpady. Odpady jsou velmi závažným problémem nejenom Evropy, ale celého rozvinutého světa a zmíněná směrnice zpřesňuje postupy při nakládání s nimi.

Velkým paradoxem například v České republice je, že ze strany ekologických iniciativ je vyvíjen velký tlak proti spalovnám a spalování odpadů a zároveň je blahosklonně přecházeno ukládání těchto odpadů na skládkách. Přitom ve všeobecně přijímané hierarchii je na prvním místě prevence vzniku odpadů, na druhém místě jejich recyklace, na třetím místě energetické využití či využití jako druhotné suroviny, na dalším pak jejich spálení a až teprve na posledním místě je jejich uložení na skládce. S tím, že v mnoha zemích je ukládání odpadů na skládky zakázáno.

Rámcová směrnice energetické využití odpadů umožňuje, doporučuje a řekněme, že také dále rozvíjí. Pro naši zemi může být velkým problémem navrhované zvýšení recyklace a to procentem recyklovaného odpadu na hlavu s tím, že je opomíjen celkový objem. Může tak docházet k situacím, kdy můžeme recyklovat např. 20% odpadů, ale těch zbývajících 80% je daleko méně, než je zbývající odpad po sousedních Němcích, kteří ale recyklují více než 35% odpadů. Ve výsledku tak je dopad na životní prostředí v českém případě daleko lepší, ale podle kritérií stanovených ve směrnici bude Česká republika tím hříšníkem, který poškozuje životní prostředí.

Závěrem snad ještě informace, že ve směrnici jsou členské státy vyzývány zvýšit během příštích několika let procento recyklovaného odpadu až na 50%. Jak si s tím Česká republika poradí mi není příliš jasné.