Debata ohledně novely zákona o podporovaných zdrojích energie mezi zástupci provozovatelů tuzemských fotovoltaických elektráren se vyostřuje a ve vzduchu opět visí evergreen v podobě hrozby arbitráží. Sporným bodem se tentokrát ukázala povinnost finančně přispívat na recyklaci vysloužilých fotovoltaických panelů. Přestože k dotovaným zdrojům energie mám své výhrady, volil bych v tomto případě jinou – otevřenější cestu. Fotovoltaické elektrárny již více méně zaplnily vyhrazený prostor v energetickém mixu OZE (obnovitelné zdroje energie), kterým se Česká republika zavázala v přístupové smlouvě k EU. Z tohoto hlediska je další připojování nových velkých fotovoltaických elektráren zbytečné a na úkor jiných zdrojů OZE.

Solární boom z roku 2010 se naštěstí v minulém roce neopakoval a tak stát řeší již v podstatě jen instalované zdroje. Jedním z ochranných řešení, kterým se ČR jistí, aby se po uplynutí životnosti fotovoltaických panelů nemusela starat o jejich recyklaci, je povinnost „solárníků“ finančně přispívat na recyklaci vysloužilých panelů. Argumenty provozovatelů solárních zdrojů, že většina z nich již dobrovolně přispívá v rámci evropské asociace PV Cycle, jsou totiž jen slabou zárukou. Nicméně, ani nový zákon neposkytuje 100% záruku. Možnost obejít zákony a časté problémy s vymahatelností zákonu a předpisů hovoří proti podobným restrikcím. Dejme výrobcům i trhu šanci Vítám proto zapojení a aktivitu výrobců, a jak s oblibou často říkám, nechme volně fungovat trh. Provozovatelé solárních elektráren si zaslouží stejnou šanci, jakou dostaly například evropské a české asociace pro recyklaci a sběr PET láhví.

Povinnost má nastoupit až pokud zjistíme, že dobrovolnost nefunguje. Nejprve pojďme zkusit nadávkovat pozitivní motivaci a restrikce nechme až úplně na konec. Přestože se mi kroky vlády v tomto případě těžce obhajují, neboť z morálního hlediska to byl právě stát, kdo rozjel tuto šílenou solární kampaň a nalákal na ni investory, současné přibrzdění z jeho strany, by nemělo být argumentem pro arbitráž. Došlo pouze ke změně daňové zátěže a ta se mění často a většinou nepříznivě pro podnikatele. Každopádně, z odborného, nepolitického pohledu je připojování dalších velkých solárních zdrojů v ČR nesmysl a za tím si stojím.

Česká republika nikdy nebude solárním rájem a profitabilita zdejších fotovoltaických elektráren je umožněna pouze vysokou státní subvencí. Jejich přínos není v žádném ohledu ekologický, jak se nám mnohé zájmové skupiny snaží namluvit. Naopak představuje možnou budoucí ekologickou hrozbu. Nemluvě o zátěži na českou přenosovou soustavu, která je již dnes těžce zkoušena stejně zelenými větrnými parky na severu Německa. Podobně jako v jiných případech bych byl nejraději, kdyby i zde rozhodla volná ruka trhu