Pro většinu obyvatel Evropy je mistrovství světa ve fotbale výsostně sportovní, popřípadě společenskou záležitostí, kterou netrpělivě očekávají tisíce fanoušků a díky níž se Německá spolková republika, zvláště pak Berlín, stává cílovou destinací pro návštěvníky z celého světa. Fotbalový šampionát však zároveň přidělává vrásky na čelech evropských politiků. Nejcitlivějším politickým tématem je účast Iránu, který se na mistrovství světa probojoval.

Irán je zemí v současné době velmi výbušnou, o které se uvažuje v souvislosti s další možnou vojenskou intervencí ze strany USA. Je zemí, která se nezřekla vývoje jaderných zbraní, zemí, jejíž prezident nedávno jednoznačně popřel holocaust a vyhlásil plány na zničení státu Izrael. Irán má díky svému nedemokratickému režimu velmi silnou opozici, která je dnes roztříštěna po celém světě. Trochu pikantní je, že příslušníci opozice si říkají mudžahidi, což je pro nás spíše synonymum islámských extrémistů a vyznavačů šáríi z doby afgánského konfliktu.

Fotbalová utkání s Iránem budou mít velmi pravděpodobně fanoušky jak ze strany iránské opozice a její evropské emigrace, tak z vládní strany, a dá se tedy očekávat možné zneužití fotbalového šampionátu k protestním akcím či demonstracím. Již před několika měsíci zazněl návrh velmi zkratkovitého řešení na zachování klidu a pořádku, který spočíval v zákazu vstupu zástupců iránské opozice na stadion. Přiznám se, že už tenkrát mi nebylo úplně jasné, jakým způsobem u každého fanouška zkoumat, zdali patří či nepatří k iránské opozici. A nerozumím ani tomu, proč diskriminovat právě toho, kdo bojuje za uplatňování lidských práv ve své zemi.

Proto jsem uvítal v poslední době sílící hlasy z Německa a samotného Bavorska, podle nichž by spolková vláda a EU měly jednoznačně odmítnout plánovanou návštěvu iránského prezidenta, který avizoval, že se hodlá – v případě, že se iránský fotbalový tým probojuje do finále – šampionátu účastnit. Zabránit prezidentovi v příletu do Berlína však bude velkým politickým a diplomatickým oříškem, protože hlavy států nepotřebují žádná víza a při porušení zákonů dané země jsou chráněni diplomatickou imunitou. Právě diplomatický pas bude pro iránského prezidenta velmi důležitý. Bez diplomatické ochrany by musel být v SRN za své výroky o holocaustu okamžitě zatčen. V této zemi je totiž popírání holocaustu trestným činem.