Téměř bez povšimnutí zůstala v Evropském parlamentu zpráva, že předseda jedné politické frakce, která se nazývá Evropa svobody a demokracie, Neil Farage byl pokutován za výrok, kterým označil nedávno zvoledného prezidenta Evropské unie Hermana van Rompuye za člověka s charismatem mokrého hadru a vizáží bankovního úředníka.

Než byla pokuta ve výši přibližně 80.000 Kč uložena byl poslanec Farage vyzván k omluvě, načež ten reagoval se sarkasmem sobě vlastním a prohlásil něco ve smyslu – omlouvám se tímto všem bankovním úředníkům, je mi líto, pokud se jich můj výrok dotkl. To zřejmě rozzlobilo vedení Evropského parlamentu natolik, že přistoupilo k uložení trestu.

Ne, že by k pronesení urážek nebo nějaké té vulgarity či nevhodného gesta v Evropském parlamentu v historii nedošlo. Není tím nijak výjimečný od jiných podobných fór. Řekl bych, že se nevymyká v pozitivním ani negativním smyslu, ale v tomto případě došlo u udělení pokuty ve výši 3 tisíce EUR. Otevírá se tím tedy otázka, jak dalece vnímat poslaneckou imunitu. Imunita pro politiky byla vytvořena zejména k ochraně jejich svobody projevu. To, že je pak vnímána jako něco negativního je zejména způsobeno jejím užitím na situace mimo budovy parlamentů a sněmoven. Její hodnota a přínos měl a má být zejména v tom, aby politik mohl vyjádřit svobodně své názory. Urážky sice nemají být tím hlavním společenským zájmem ochrany, ale přece jen bych výše uvedený výrok považoval za něco, co zkrátka spadá pod vyjádření určitého názoru. Ne třeba zcela vhodné, nebo na úrovni, na které bych si představoval komunikaci na tomto plénu, ale zřejmě bych jej neohodnotil jako tak skutečně závažnou urážku jiného evropského politika, aby bylo přistoupeno k udělení pokuty.

Přivedlo mě to opět k úvaze o rovnosti jednotlivých politiků a o právech jednotlivých politických uskupení. V posledních pěti letech mě často překvapovaly a šokovaly výroky tehdejšího předsedy frakce zelených Daniela Cohn-Bendita proti nimž, byl tento zmíněný výrok pouhým dětským rýpnutím. Ještě nikdy se nestalo, aby za výrok pronesený na půdě Parlamentu, byť by byl sebetvrdší, byl pokutován předseda některé ze silných frakcí, které dnes Evropský parlament ovládají. Neil Farage v tomto případě posloužil jako odstrašující příklad a možná i fackovací panák demokracie. Bohužel ale, té evropské.