O této zprávě, s oficiálním názvem Smlouva o nešíření jaderných zbraní, jsme hlasovali druhý březnový týden na plenárním zasedání ve Štrasburku. Obsahem je bezpečnostní strategie Evropské unie a já jsem byl velmi zvědav na její konečnou podobu. Chtěl jsem vědět, zda-li – jak je to u dokumentů, které chtějí upravit nějaké složité politické záležitosti zvykem, vše skončí bezduchými proklamacemi nebo zda výsledek přinese něco nového, třeba jasné cíle a uvedené prostředky jak jich dosáhnout.

Opět jsem byl trochu přehnaným optimistou. Zpráva ve svém výsledku je provoláním ve kterém se zdůrazňuje, jak EU vítá všechny prohlášení a postupy nové vlády Spojených států, konkrétně Baracka Obamy a podporuje jeho snahy za jaderné odzbrojení. V textu se neustále zdůrazňuje posílení spolupráce s Ruskem v této oblasti a snaha o podpoření aktivit jednotlivých členských zemí, které nepatří mezi jaderné mocnosti a které rozmístěné jaderné zbraně na svém území odmítají a snaží se jich zbavit.

Zpráva sice pojmenovává současné problémy jaderného světa: zdůrazňuje situaci, že k mezinárodní dohodě NPT (Smlouva o nešíření jaderných zbraní) nepřistoupil Izrael, Indie a Pákistán, že Severní Korea od této smlouvy odstoupila, také opakovaně vyzývá Írán, aby se podrobil plné kontrole svého jaderného programu vyžadované Radou bezpečnosti OSN. Popis největších současných jaderných problémů ve světě je sice fajn, zpráva se ale, bohužel, nezabývá tím základním. Nejzávažnější problém současného jaderného světa není otázka počtu hlavic v Evropě nebo v současné Ruské federaci. Jejich postupné snižování je totiž možné a zřejmě bude v ekonomickém zájmu obou velmocí, těmi teď myslím Spojené státy a Ruskou federaci. Problémem je to, kolik hlavic se nachází v nekontrolovaných rukách, tedy ve službách nedemokratických režimů. A v těchto případech jsou všechny výzvy a smlouvy vytvořené a schválené v Evropském parlamentu jen bezzubými listy papíru.

Zpráva bere na vědomí zrušení plánů Spojených států na vytvoření protiraketového štítu v Evropě a podporuje nový přístup zahrnující celou Evropu a Rusko. To možná bude některým občanům České republiky znít jako rajská hudba. Vypadá to totiž jako bohulibý cíl, kterého chtěli dosáhnout ti, kteří vehementně bojovali proti umístění radaru na našem území. Jenže takovéto prohlášení, dokonce ani žádná smlouva s Ruskem nás jaderného nebezpečí nezbaví. Těžko si dnes můžeme představit vyvolání jaderného konfliktu popisovaného z dob studené války. V dnešní době se musíme více a více zabývat možnostmi teroristických jaderných útoků, které by mohly pocházet ze zemí jako je Írán, Severní Korea a případně Pákistán či Indie.