Co říkáte konfliktu, který se v Evropském parlamentu (EP) rozpoutal mezi levicí a pravicí kolem italského kandidáta na komisaře Rocka Buttiglioneho?

Akt proti italskému kandidátovi byl krokem levice, a to politickým, nikoli odborným. Následující reakce pravice na sebe nedala dlouho čekat. Domnívám se, že začít dominovým efektem zpochybňování dalších a dalších komisařů nebyl ten správný přístup. EP se měl držet na úrovni odborné způsobilosti kandidátů – v případě maďarského kandidáta Lászla Kovácse výhrady byly, ty však byly zesíleny po útoku levice na Buttiglioneho.

Slyšení komisařů v EP jste před časem označil za formální, přesto následný vývoj v kauze Buttiglione ukázal, že až tak formální není – i když se vezme v potaz soupeření frakcí.

Na první pohled by se mohlo zdát, že EP tím ukázal ve vztahu k panu Barrosovi zuby , přesto ale dle mého názoru jde o bouři ve sklenici vody. Veškeré úvahy o hlasování o některém či všech kandidátech zvlášť jsou liché, protože pravidla EP je nepřipouštějí.

Europarlament mezitím potvrdil českého kandidáta Vladimíra Špidlu. Co vy na to?

Mám politické výhrady ke Špidlově pojetí světa i koncepci sociální politiky, jak ji praktikoval v ČR. Vždy jsem však zdůrazňoval, že to nebude důvod, abych ho já či mí kolegové zpochybňovali či razantně odmítali před EP, pod heslem své špinavé prádlo si vyperme doma a netahejme ho do Evropy. Tudíž mě nijak nepřekvapilo, že byl Špidla schválen, a osobně s tím nemám žádné problémy.

Nejvíce negativních hlasů při Špidlově slyšení bylo ale právě z ČR. Není to tím, že před naše poslance předstoupil s jistým „cejchem“?

Uznávám, že pro mě jako poslance pravicové strany je obtížné hodnotit pana Špidlu jako nepopsaný list. Náš pohled může být komplikovaný tím, jak on sám svedl souboj za pana Teličku, kterého pak vystrčil z křesla. Víme, že kvůli vnitrostranické krizi byla jeho nominace velmi účelová. To jsou věci, které nemusejí Evropu zajímat, mně na tom však vadí princip takto vysoko položené trafiky. Při nominaci jsem říkal, že souhlasím s tím, že se strana postará o svého bývalého předsedu a premiéra. To je kulturní a velmi sociální, nicméně neměla by trafiku hledat na nejvyšším postu v EU. Když však odhlédneme od skutečnosti, že to je pan Špidla – při jeho vystoupení jsem byl překvapen reakcemi některých poslanců cizích zemí. Byly mnohem bouřlivější než u českých zástupců – sundávali si sluchátka, to není možné, zase neodpověděl, říkali. Jedna poslankyně se ho třikrát ptala: „Kdy zahájíte přípravu legislativy v oblasti tělesně postižených?“ Odpověď byla: „Souhlasím s vámi, určitě je to závažná otázka.“ „Asi jste mi nerozuměl, ptám se vás znovu.“ Bez odpovědi.

Poslanec Falbr prohlásil, že některé otázky českých politiků na slyšení nepatřily.

Šlo o legitimní otázky, nebyly brutální. Účelem bylo zjistit, zda Špidla stojí na původních pozicích. Nebylo to přenášení hašteřivé nálady z českého parlamentu.

ODS odmítá stávající návrh euroústavy. Je reálné, že byste to časem přehodnotili?

K přehodnocení skutečně dojde, ale opačným směrem. Skeptické hlasy, které nejsou příliš slyšet na půdě EP, ale občas zazní od evropských politiků, naznačují, že jejich optimismus v tomto směru mizí. Domnívám se, že Evropa stojí na rozcestí, přes to EU považuji za projekt, který má smysl.

Takže jen evropská ústava nemá smysl…?

Ale i euroústava jako počáteční myšlenka je dobrá – zjednodušit spleť bilaterálních smluv je bohulibé a budu to prosazovat. Nesmí však vzniknout ústava, kterou si nepřečte žádný občan, protože je tak složitá a rozsáhlá, že ji ani neumí přečíst.

Myslíte, že je na světě mnoho lidí, kteří čtou ústavy?

Třeba Američané, a to je správné. Tato smlouva však zakládá superstát, který je tak násilně tvořen, že musí vytvářet odstředivé tendence. Zároveň je založena tak silně sociálně, že na pokračování svého projektu nemůže mít peníze a už to dnes řeší. Evropa se musí rozhodnout, jestli se vrátí k myšlenkám liberalizace či volného obchodu, nebo jestli bude pokračovat v projektu sociálního superstátu.

Hovořil jste o USA – neměl byste tedy nic proti superstátu, pokud nebude sociální? USA jsou také stavěny na federalistickém modelu.

Srovnání s Amerikou ve spoustě věcí pokulhává. Nikdy nebudeme Spojenými státy evropskými. Tady není možnost toho tavicího kotle, který by nás změnil na nějaké Evropany. Nemyslím si však, že to je špatně, a EU by to měla využít. Když už budeme srovnávat USA a Unii, tak Amerika přece nepotřebuje 90 tisíc stránek zastřešujících federalistických zákonů. Když přejedete z Utahu do Colorada, zjistíte, že tam zavírají dřív hospody a smí se tam podávat alkohol jen k jídlu -nikomu to však nevadí. Naopak EU se snaží napasovat totéž pro Estonce a Portugalce, mezi nimiž je větší rozdíl než mezi Američany z Texasu a Oregonu. Přesto USA fungují na základě konzumovatelných svobod, na společném jmenovateli jednoduché ústavy a nevadí jim, že si každý stát kráčí svojí cestou. Samozřejmě mají společnou armádu a zahraniční politiku. EU však začala z druhého konce a začala vymýšlet stejné banány a košíky do supermarketů. A nakonec si říká, zda by k tomu nebylo dobré nasadit společnou obranou a bezpečnostní politiku.

A nebylo by?

Je to možná logičtější princip, ale předání suverenity musí přijít zespoda. Umím si však představit, že bych to možná vyobchodoval za zrušení 90 tisíc stran stávajících předpisů.