Poslanec Miroslav Ouzký (ODS) bude v roce 2004 kandidovat do Evropského parlamentu. Povídali jsme si s ním o této instituci, ale i o integraci do Evropské unie jako takové.
Jezdíte po Evropě jako reprezentant ODS. Znamená to, že se počítá s tím, že budete zasedat v Evropském parlamentu?
Česká republika bude mít čtyřiadvacet křesel, odhady zisku pro ODS se pohybují mezi osmi až deseti mandáty. Nerad bych předjímal, v politice je možné všechno, ale indicie nasvědčují tomu, že bych měl získat na naší kandidátce volitelné místo.
ODS se staví k evropské integraci víceméně skepticky. Jaké postoje budete v „europarlamentu“ případně zastávat?
Existují dva základní názorové proudy, jeden je pro centralizaci, její posílení a urychlení. Druhý konzervativní prosazuje spíše volný svazek národů a národních státu. Zjednodušeně řečeně, socialisté inklinují k první variantě, konzervativci spíše ke druhé. My se pochopitelně hlásíme ke konzervativnějšímu vidění problému a v Evropském parlamentu je chceme obhajovat.
Použil jste pojem národní stát. Není to v dnešní době něco přežitého, neměl by stát být založen spíš na principech občanských?
Jakékoliv snahy o zrušení národních států a vytvoření nadnárodních celků zkrachovaly: Rakousko-Uhersko, Sovětský svaz… Internacionalismus, prosazovaný v posledně jmenovaném státě, je dnes nahrazován jakýmsi evropským pseudointernacionalismem. Tito v Jugoslávii to myslel dobře, ale udělal to špatně. My to myslíme dobře a také to dobře uděláme, říkají v Bruselu.
Takže z Bruselu nám hrozí nebezpečí?
První myšlenky vyslovované v souvislosti s evropskou integrací přijímám bez výhrad. Jde o čtyři svobody: volný pohyb osob, zboží a služeb, pracovní síly a kapitálu. Jenže EU se ve své zdegenerovanosti odvrátila od základních principů a Brusel začal bujet. Tisíce úředníků pobíhá městem a rozhoduje o tom, zda bude možno v Estonsku zastřelit medvěda nebo ve Švédsku pěstovat jahody. Nebo zda lihovar Božkov může svůj produkt nazvat „rum“ či ne.
Od toho jsou tam ale poslanci jednotlivých zemí…
Málokdo asi ví, a je tu otázka, proč to ministr zahraničí Svoboda lidem neprozradí, že moci parlamentu, tedy volených zástupců jednotlivých národů, jsou nadřazeni komisaři, tedy úředníci. Komisaři předkládají parlamentu návrhy různých opatření, ale když je parlament neschválí, komisař je stejně vyhlásí a mají platnost zákona. To je princip oněch obav, že o nás budou rozhodovat úředníci z Bruselu, kteří nás ani neznají.
Pojďme k práci europoslance. Nemáte obavy, že v případě svého zvolení ztratíte kontakt se svým regionem?
Práce poslance není až tak spjata s regionem, jak je to někdy vnímáno. Poslanec se má především podílet na tvorbě kvalitní legislativy, a nikoli lobovat tu za školu, tu za bazén v místě svého bydliště, jak tomu běžně je. Je třeba se na to dívat realisticky. Ať chceme nebo ne, o věcech u nás se bude rozhodovat stále víc v Bruselu. A proto je třeba být u toho.
Platy evropských poslanců jsou ve srovnání s platy našich nadstandardní. Panuje přesvědčení, že český europoslanec bude mít velké příjmy. Jak je to?
Plat dosud není určen. Bude se o něm teprve rozhodovat. Platí norma, že evropští poslanci mají příjmy odpovídající příjmům členů parlamentů národních. Ale i tady jsou velké rozdíly. Španělský poslanec tak má odměnu 2 800 eur, ale italský 12 500 eur.
Kolik by tedy měl podle tohoto systému český?
Zhruba 1 500 eur. U zemí, které své poslance vyšlou do Evropského parlamentu poprvé, jako jsou kromě nás například Polsko nebo pobaltské republiky, zatím při určování jejich odměny panuje pravidlo, že se plat poslance parlamentu národního násobí určitým koeficientem, aby nově příchozí nepůsobili vedle svých kolegů jako chudí příbuzní. Lze předpokládat, že podobně tomu bude i u nás.