Jakmile jsem v pátek v televizi uviděl záběry ze setkání lídra české sociální demokracie Paroubka s lídrem britských labouristů Blairem, vybavily se mi velmi podobné, skoro dvacet let staré záběry ze setkání špiček československých komunistů s lídrem perestrojky Gorbačovem.

Když k nám Gorbačov přijel, všichni jsme čekali, co udělá, jestli podrobí československé generální a jiné tajemníky kritice za jejich neschopnost nastartovat v ČSSR stejné demokratizační reformy, do nichž se on sám pustil v zemi kolem Kremlu. Gorbačov dobře věděl, že je jiná doba, že je třeba myslet a konat jinak a že politika komunistické země musí řešit jiné než před dvaceti, třiceti či padesáti lety vytýčené společenské cíle. Za ním jako přívěšky chodili po pražských ulicích zdejší papalášové, tvářili se proreformně, ale také velmi nejistě. Možná teprve z halasného přijetí Gorbačova pochopili, že i jejich doba končí, že tomu sebejistému chlapíkovi z Ruska nesahají po ani kotníky. Kdyby to nebylo tak směšné, mohlo by jich člověku být i líto.

Teď přijel Blair a nebylo samozřejmě proč očekávat, že by někoho podroboval kritice. Ostatně k tomu ani nemá mandát. Jinak ale byla situace velmi podobná. Do Prahy přijel usměvavý chlapík, který dávno pochopil, že politika demokratické země musí řešit jiné než před dvaceti, třiceti či padesáti lety vytýčené socialistické myšlenky. Doprovázel ho sebejistý český papaláš, který nemá odvahu přiznat si, že sociální demokracie v západní Evropě – nebo aspoň v jejích klíčových zemích – je už řadu let jinde. Že je-li u moci, provádí reformy sociálních dávek, zavádí školné a úhrady ve zdravotnictví, že liberalizuje podmínky na pracovním trhu. Ale možná by si to i přiznal, kdyby byl schopen to pochopit. Mohlo by to být směšné, kdyby to nebylo tak vážné.

Jiří Paroubek se sice s Tonym Blairem nechává fotit na stupínku dvoupatrového autobusu, ale správně by bylo, kdyby sám zůstal na zemi a Blaira poslal až na horní patro. Takový je totiž mezi jejich sociálně-demokratickým pohledem na svět rozdíl. Z Prahy to zatím možná vidět není, ale odsud, z Bruselu, už ano.