Evropská unie stojí před hlubokou krizí, Francouzi odmítli projekt evropské ústavy, stojí dnes na stránkách novin napříč Evropou. Můj tip, který jsem na svých webových stránkách vyslovil minulý týden, tedy vyšel. Nechci se pouštět do hluboké analýzy politické situace ve Francii, každému je myslím jasné, že volby se nenesly v duchu nějakých vznosných ideálů, ale jejich výsledek ovlivnila zejména vnitropolitická situace a strach Francouzů, že v „nové“ Evropské unii přijdou o sociální výdobytky, na něž jsou po léta zvyklí.

Vinu na tom nesou sami evropští politici, kteří ústavu vytvořili. Aniž by pro to byly na evropském kontinentu vytvořeny reálné podmínky, rozhodli se utužit vztahy v rámci Unie prostřednictvím dokumentu, který Unii posouvá k jakémusi pseudofederalistickému státu, jenž nemá zatím ve světě obdoby. Evropská ústava je díky absenci jakékoliv debaty s voliči projektem, který byl politickými elitami nadiktován zvrchu a kterému nikdo z běžných občanů nerozumí.

Výsledek francouzského referenda ale nevidím jako nepřekonatelnou krizi či konec integrace. Naopak by to měl být impuls k tomu, aby evropští politici procitli a uvědomili si, že evropanství nelze nadiktovat shora. Pokud má být Evropa fungujícím společenstvím, musí nejdříve dojít k jejímu faktickému ekonomickému sjednocení. Teprve potom se nebude muset francouzský zemědělec bát o svou budoucnost a začne se cítit jako Evropan. Do takového stavu má ale dnešní EU ještě daleko. Evropská unie navíc dneškem nepřestává dál plnit svou funkci. Zarazilo mě, když jsem včera ráno v diskusi na Radiožurnálu poslouchal komisaře Špidlu, který řekl, že nepřijetím ústavy ve Francii se vlastně nic neděje, protože máme smlouvu z Nice. To je přesně argument, který ODS vyslovuje od samého začátku debat o ústavě. Evropská unie nestojí a nepadá s evropskou ústavou.

Z vyjádření některých politiků – včetně českého premiéra Paroubka, která jsem zatím stihnul zaznamenat, mám bohužel dojem, že si zatím význam francouzského referenda neuvědomili. Jak jinak si vysvětlovat jejich přesvědčení, že proces ratifikace by měl pokračovat i nadále s tím, že si ve Francii případně referendum zopakují. Jak jinak si vysvětlit slova našeho premiéra, že výsledky francouzského referenda nepředstavují žádné drama a zprávy, že kampaň, na kterou vláda vyčlenila desítky milion korun, bude pokračovat dál podle původních plánů. Nevidím důvod, proč by se mělo pokračovat v hlasování, když v návrhu ústavy jasně stojí, že k její ratifikaci je třeba souhlas všech členských států. Opakování voleb o tomtéž dokumentu považuji za pohrdání voliči. Hypotetické hlasování o ústavě v pozměněné podobě vyžaduje zase dlouhý čas na přípravu a jakákoliv kampaň za přijetí stávající podoby ústavy znamená v tuto chvíli pouze mrhání peněz daňových poplatníků.

Evropská ústava je pro mě v tomto okamžiku mrtvá. Na řadě jsou nyní evropské instituce, včetně Evropského parlamentu, které by měly přijít s jasným názorem a řešením vzniklé situace. Já budu jako první nutný krok prosazovat zastavení zbytečného ratifikačního procesu.