Minulý týden ve středu se v Bruselu z iniciativy Svazu chemického průmyslu ČR sešli u jednoho stolu čeští a němečtí europoslanci se zástupci českých a německých průmyslových podniků. Hlavním tématem byla nově připravovaná směrnice o registraci, testování a schvalování chemických látek známá pod názvem REACH.

Jednalo se o setkání průlomové a věřím, že ne poslední. Doposud byla totiž většina našich schůzek s německými kolegy motivována politicky a jejich hlavní náplní byla spíše otázka vzájemných českoněmeckých vztahů než diskuse nad konkrétními směrnicemi. Pokud jsme se na takových setkáních proklamativně ujišťovali o tom, že ve sjednocené Evropě již neexistují mezi Čechy a Němci stíny minulosti a že se musíme zaměřit na hledání společných zájmů, tentokrát se takový společný zájem objevil téměř spontánně.

Není nezajímavé, že český chemický průmysl je svou historií i svým charakterem tomu německému poměrně blízký, a proto pro něj nově chystaná směrnice REACH představuje stejná rizika a problémy jako pro německé chemické podniky. Pravdou je, že z německé strany se neozývají tak razantní vyjádření jako z české strany, kde se dokonce ozývají hlasy, že REACH povede ke konci české chemie. Nicméně i Němci se důsledků tohoto předpisu obávají, a to zejména v případě, že bude norma přijatá v podobě, v jaké ji do Evropského parlamentu předložila Komise.

Osobně se domnívám, že nové požadavky na ochranu životního prostředí je jistě nutné respektovat. Důležitým impulsem k tomu, aby se oblast zacházení s chemickými látkami upravila na evropské úrovni, je navíc i aktuální nebezpečí terorismu. Na druhou stranu je zřejmé, že si nikdo – ani na české, ani na německé straně – nepřeje, aby se chemická výroba přesunula za hranice Evropské unie. Společných pravidla pro výrobu, dovoz a skladování chemických látek proto nesmí být dohnána k tak extrémním závěrům, které ve svém důsledku povedou k poškození předmětu své úpravy, tedy chemického průmyslu na půdě EU, včetně České republiky.

Dovolím si poznámku na závěr. Setkání státníků z různých států a politické proklamace, která je ukončují, jsou jistě standardní a nutnou součástí budování jakýchkoliv mezistátích vztahů. Ovšem věc druhá a v dnešním světě mnohem prospěšnější je jejich konkrétní naplňování. Česko-německé setkání z minulého týdne a náš společný zájem formulovaný na půdě Evropského parlamentu naznačil, kudy zřejmě vede cesta k překonávání sporných bodů z minulosti.

Příloha: Text mého vystoupení k legislativnímu návrhu REACH (anglická verze)

Ladies and gentlemen,

The previous speaker explained the topic of the REACH proposal from the standpoint of chemical industry. I would like to bring another view from the position of a Member of European Parliament who will very soon deal with the proposed legislature, and also to add something more from the viewpoint of a newly acceded country I come from, the Czech Republic.

Historical catastrophes like that of Bhopal have taught us to keep a very careful guard on the production and distribution of chemicals. Moreover, the outburst of terrorism in the beginning of this decade has brought about new hazards consisting in the misuse of chemicals to endanger millions of human lives. We are also aware of the lack of knowledge about the properties and uses of chemical substances put on the European market before 1981, when no formal authorisation of them was generally needed. From all these reasons, we welcome the Commission’s proposal of a comprehensive system for the registration, evaluation, authorisation of chemicals as a vigorous step towards a new chemicals policy reflecting the principle of sustainability, increasing the safety of European citizens and protecting our common environment.

A very promising point was brought in by the British-Hungarian “one registration, one substance” (OSOR) proposal to allow forming consortia to share and thus reduce the costs or registration. We can appreciate the support given to this idea by Environment Commissioner Stavros Dimas.

On the other hand, we have to be more cautious with the legislation to be discussed. The Union’s chemicals industry is the third largest manufacturing industry generating 1.7 million jobs and indirect employment for more than 3 million people. We therefore have to assess also the potential effect of the proposed measures on the level of unemployment especially on small and medium enterprises, and also on the existing not too satisfactory economic growth in Europe. I myself have strong doubts about some procedures I find too complicated and bureaucratic with potential negative effects on the economic development and chemical industry of the entire Union.

I would like to express the specific Czech experience – and I hope also a Central-East European one – proved in many aspects, that the less regulation, the better for economic welfare. Chemical industry in Czechia underwent during the transition to a market economy a very vivid development during which many controversial technologies and companies declined and for the rest it was not too difficult to accept European standards. Problems that arose, like the pollution of the environs of Neratovice chemical factory during floods of 2002, were much more due to the previous risky planned-economy technologies and pollution resulting from it, than to the defeats of today’s producers.

And I would like to add one more experience from the Czech transition period. As you probably know, the former Czechoslovakia was well-known by its arms production that was exported all over the world, sometimes also to very controversial regimes linked with the Soviet Union’s interests. In the early years after the Velvet Revolution it was decided to suppress the industry and close more at that time profitable factories. It was a more or less natural result of the newly developed moral and humanitarian maxims and also an act of relief from the militarism raging in the old Soviet bloc. What was the effect? The Czech share in the arms market diminished and the former Czechoslovak position was soon taken over by other exporters. And it is obvious that the world became thus in no way safer. With all our best intentions about making chemical production more secure, we should prevent that something like that happens to our broader Union. It is another reason more to observe the proposed legislation from the point of a rational sufficiency.

I need not spend too much time by confirming that the European Parliament will discuss the proposed legislation with due care and detailed attention to all aspects of its potential impact, be it citizens’ safety, economic welfare, environment or jobs. At that time we will also be able to utilise the results of both the UNICE and CEFIC (European Chemical Industry Council) assessment, and the impact study of the Commission’s Joint Research Center, made by its Institute for Prospective Technological Studies. And the Parliament will naturally observe the existing very broad public debate, which is only to be encouraged. Therefore I will also listen with care to the other speakers at this event, to whom I just yield the floor.

Thank you for your attention.