V tomto funkčním období (2009 – 2014) se Evropský parlament asi po pěti letech vrátil k normě, která se zabývá nabíjecími bateriemi do běžných spotřebičů.

Jedná se o natolik samozřejmou věc, se kterou každý z nás denně přichází do styku a možná si ani neuvědomuje, že ty baterie, se kterými jsme se setkávali před deseti lety obsahovaly velmi jedovaté kadmium, tudíž byly trnem v oku nejenom všem zeleným, ale logicky i všem zodpovědným politikům, kteří se zabývají ochranou lidského zdraví. Zpráva má, podobně jak tomu často bývá i u většiny ostatních velmi „stručný, srozumitelný“ 🙂 název – o bateriích a akumulátorech a odpadních bateriích a akumulátorech, pokud jde o uvádění na trh přenosných baterií a akumulátorů obsahujících kadmium, které jsou určené do bezšňůrových elektrických nástrojů.

V minulém volebním období jsem se jako předseda výboru ENVI účastnil dohadování ohledně normy, která se snažila nikl-kadmiové baterie vyřadit z oběhu. Pro srovnání, tehdy tvořily tyto baterie asi 85% z celkového množství a pomalu začínaly nové ty tzv. Li-Ion baterie. Ponecháme-li stranou „severské články“, které pokrývají asi jen 3-4% trhu, tak se jedná o dva základní typy baterií v Evropě. Již tehdy jsem argumentoval, ať necháme chvíli na trhu jak se s poměrem mezi oběma typy baterií spotřebitelé rozhodnou.

Nespornou výhodou lithium-iontových baterií je, že se dají kdykoliv dobíjet a není třeba čekat, až se zcela vybijí. Všichni si dobře pamatujeme naše první mobilní telefony, které provázely instrukce, abychom je vždy nechali úplně vybít a teprve potom zapojili do nabíječky, protože jinak se dramaticky zkracuje životnost baterie. Jsou ale o něco dražší a provázely je některé skandály a rizika s nečekanými výbuchy některých typů. Problémy s nimi měla např. Nokia, ale v současné době se zdá být problém vyřešen.

Nyní znovu sedíme nad normou, která má nařídit všem výrobcům, že musí nikl-kadmiové články co nejrychleji nahradit. Jediné co hovoří pro jejich zachování je velmi nízká cena. Přesto, když se dnes podíváme na rozložení trhu, tak Li-Ion baterie již výrazně převažují, tvoří přibližně 65% na trhu a bez ohledu na jakékoli normy se opět ukázalo, že trh umí zafungovat sám. Žádný spotřebitel, pokud k tomu není nějakým způsobem nucen, si nechce kupovat baterie, které jsou horší a po roce je vyhodit do koše, které nemůže je nabíjet kdykoli si vzpomene nebo to potřebuje a ještě k tomu jsou jedovaté. Nechtějme tedy v každém sebemenším rozhodování vést spotřebitele jako nesvéprávného za ruku a nechejme fungovat trh.