Na jednom mimořádném setkání koordinátorů mého výboru se rozjelo „brutální obchodování“. Tento termín jsem nepoužil já, ale jeden z mých kolegů. Natolik se mi zalíbil, že jsem se ho rozhodl použít. S notnou dávkou nadsázky totiž přesně vystihuje, co na tomto setkání, které mělo za úkol rozdělit jednotlivé zprávy klimatického balíčku politickým skupinám ke zpravodajování, probíhalo.

Po celou dobu mého působení v Evropském parlamentu bylo přidělování zpráv záležitostí spíše formální, kdy dohody byly učiněny v předstihu a během společného meetingu pak byly oficiálně zveřejněny výsledky dohod jednotlivých politických stran. Tentokrát však bylo všechno jinak. Malá, ale velmi ambiciózní frakce zelených trvala na tom, že musí dostat některou z důležitých zpráv.

Nutno dodat, že zprávy jsou politickým stranám přidělovány podle tzv. D’Hondtova principu, tedy podle počtu členů. Každá politická skupina je na počátku volebního období vybavena počtem bodů a ty pak může používat na „placení při dražbě“. Doposud vše fungovalo více či méně formálně, ale teprve v tomto případě proběhla téměř skutečná dražba, včetně vyvolávání „cen“, zvedání rukou, výkřiků nadšení i nevole a příklepů kladívkem. Chvílemi byl průběh natolik vášnivý, že se EPP-ED společně se zelenými dostala na výši 17 – 18 bodů za jednu zprávu. Takové množství bodů bylo natolik vyšroubované, že se toto kolo nakonec zrušilo a zprávy se „prodávaly“ maximálně za 6 – 7 bodů.

Tuto aukci lze považovat za určité zpestření celého systému přidělování zpráv jednotlivým politickým stranám a potažmo zpravodajům, pointa je ale někde trochu jinde. Jestliže o něčem tato téměř hysterie svědčí, pak je to obrovský zájem o veřejností i médii sledované zprávy. Bohužel se ale ukazuje, že je na místě obava, jak celé tohle bláznění kolem zpráv patřících do tzv. klimatického balíčku dopadne. Přehnaný zájem a silný politický tlak totiž kvalitě obsahu v žádném případě nepřispěje.