Ve čtvrtek minulý týden na svém plenárním zasedání v Bruselu projednával Evropský parlament mimo jiné také českou radarovou základnu. Celý bod se netýkal pouze České republiky, ale obecně se projednávala americká přítomnost v Evropě a rozšiřování amerických základen, a to jak raketových tak protiraketových, v jednotlivých členských zemích.

To, že komunisté hlasitě protestovali proti zvyšování americké vojenské přítomnosti ve střední a východní Evropě mě příliš nepřekvapilo. Snad trochu více zarážející však byl téměř uniformní postoj socialistů, kteří tvoří druhou největší frakci v Evropském parlamentu. Jejich argumenty nebyly příliš relevantní, padala slova, která nám jsou velmi důvěrně známá z dob studené války a některé věty zněly až velmi mrazivě.

Na druhou stranu mne velmi příjemně překvapila některá vystoupení hlavně polských kolegů. Jeden kolega, poslanec z Polska, ve svém velmi klidném a neemotivním vystoupení zhodnotil celou situaci z historického pohledu, zmínil tzv. Minskou deklaraci, která umožňuje rozvinutí ruského jaderného a tzv. obranného programu směrem na západ a také se takticky jako politik zeptal socialistů, jmenovitě vystoupivšího předsedy pana Schulze, proč neprotestovali také proti tomuto programu a zda-li se necítí být naopak ohroženi ruskou vojenskou politikou. Zdůraznil nutnost neporušování suverenity jednotlivých národních států a občanů členských zemí v možnosti rozhodnout si o případné cizí vojenské přítomnosti. Zdůraznil také nutnost rozvíjení další spolupráce v rámci NATO a toho, že veškeré odkazy na evropskou obrannou politiku se stále uchylují do sfér čistě teoretických a možná spíše zbožných přání některých evropských politiků, která s reálnou politikou nemají nic společného.