Diskuse o zachování demokratických principů při rozhodování v EU není pouze otázkou evropské ústavy. O demokracii lze mluvit – a bohužel pochybovat – i ve vnitřních rozhodovacích procesech Evropského parlamentu. Když jsem se před několika týdny veřejně obával, zda vůbec dostanu prostor k projevu na plénu, kde se projednávala euroústava, nebyla má obava bezpředmětná. Na rozdíl od českého parlamentu tu totiž mohou vystoupit jen ti, kteří to dostanou povoleno z vlastní frakce. Vlastní projev před ostatními europoslanci je pak omezen časově a když se náhodou dostanete nad stanovený limit, je na rozhodnutí předsedajícího, zda vás nechá domluvit nebo vás pošle zpátky do poslanecké lavice, aniž byste dokončili větu.

Nepopírám, že část těchto pravidel má své opodstatnění – není prostě možné, aby se ke slovu dostal každý a kdykoliv, když v Evropském parlamentu sedí hned několik stovek poslanců. V praxi je tak třeba nejdříve nahlásit zájem o účast v diskusi ve vlastní frakci. Tím je europoslanec zařazen do spisu dalších žadatelů. Vedení frakce pak z těchto jmen vybírá konečný seznam. Podle jakého klíče rozhoduje, však není známo.

Na samotném jednání pléna je pak klíčovou postavou poslanec, který řídí schůzi. Díky své funkci místopředsedy EP zastávám pravidelně tuto úlohu i já. A kupodivu je řízení schůze ve Štrasburku mnohem jednodušší než řízení schůze na Malé Straně. Jednak právě proto, že mluvčí mají předem stanovený čas na svůj projev, jednak proto, že má předsedající překvapivě široké spektrum pravomocí, které jdou v mnoha ohledech proti základním demokratickým principům.

Byl jsem tak například již mnohokrát svědkem toho, že některý z poslanců zpochybnil hlasování, předseda však tuto námitku nevzal na vědomí a bez jakékoliv zastávky pokračoval v hlasování. Důvodů ke zpochybňování hlasování je tu přitom více než dost. Zejména proto, že půlka rozhodnutí je přijímána nikoliv s využitím elektronického systému, ale prostou aklamací. Jinými slovy, europoslanci pouze zvednou ruku a je na rozhodnutí předsedajícího schůze, zda se mu zdá být tábor PRO větší než tábor PROTI. Stejně tak se běžně stává, že je větší zpoždění u překladu, tj. že poslanec se o tom, o čem hlasuje, dozví až po ukončení hlasování. Šance, že se bude hlasování opakovat, je však pod vedením zejména socialistických europoslanců nemožné.

Já osobně se v křesle předsedajícího schůze snažím v rámci možností zachovávat vyváženost a dávat prostor případným námitkám ze strany mých kolegů europoslanců. Pokud ale máme bojovat za více pravomocí Evropskému parlamentu ve jménu posílení demokratických principů v EU, je nevyhnutelné, aby se demokratizoval samotný Evropský parlament.