Minulý čtvrtek jsem dorazil na závěrečný den Evropského summitu na téma E-health (elektronické zdravotnictví), který se konal ve španělské Malaze. Důvodem mé návštěvy bylo řízení závěrečné sekce na téma sociální dopady a sociální rozměr elektronického zdravotnictví. Tato konference byla jednou z nejvyšších konferencí na toto téma a účastnili se jí také ministři informatiky a zástupci Evropské komise.

Byl jsem potěšen informací, že na tak prestižním setkání Evropská komise navrhla prezentaci několika projektů, které prověřuje v praxi a které označila za perspektivní pro Evropu a mezi nimi i projekt IZIP, jehož jsem spoluautorem. Kladné reakce na tento projekt, se kterými jsem se setkával hned po svém příjezdu byly o to příjemnější, že většina jak zástupců Komise tak organizátorů netušila, že s tímto projektem mám cokoliv společného.

Zároveň jsem se však dozvěděl o jistém rozladění či dokonce pobouření členů Evropské komise reakcemi českého ministerstva zdravotnictví na ocenění projektu IZIP v rámci Evropy. Zástupce EK mi dlouze vysvětloval, že on je odborník a úředník a jako takového ho zajímají fakta a měřitelné úspěchy a ne politika té které politické strany a ještě méně způsoby boje v rámci předvolební kampaně v ČR. Sděloval mi, že to je také základním faktem proč se on jako zástupce Komise a expert na tuto problematiku odmítá vyjadřovat k útokům pana náměstka ministra zdravotnictví Drymla, který se k hodnocení EK vyjádřil přibližně v tomto smyslu: nezajímá mne co si ti poblouznění pánové v Evropě vymýšlí, ale projekt IZIP je nesmyslný a není pro něj v ČR místo.

Bylo pro mě velmi nepříjemné vysvětlovat jak je to s osobními vztahy, s lidskou nenávistí, se schopností pro nějaké krátkodobé politické zájmy pošlapat projekt, který je všude ve světě oceňován. Stejně tak je pro mne obtížné neustále reagovat do českých médií na výpady pana ministra o tom, že si Ouzký veškerá ocenění a ceny v Evropě či ve světě zloboval. Nevím, kde se bere ta absurdní představa, že bych dokázal já nebo kdokoliv jiný ovlivnit rozhodnutí tolika odborníků v Evropě a ve světě.

Zřejmě je to dokonalá ukázka malosti některých českých politiků a asi ji nelze donekonečna vysvětlovat a reagovat na ni. Proto si na závěr dovolím citovat, myslím, že velmi trefnou, reakci jednoho mého kolegy – ano, všechna ocenění si Ouzký perfektně zloboval. A teď se chystá získat i Nobelovu cenu…