Volnost obchodu se službami v EU sice funguje, ale pouze na papíře. Možná se i některý ze čtenářů snažil podnikat v některé západoevropské zemi a setkal se s nejrůznějšími požadavky, které vytvářejí bludný kruh s jediným cílem – znemožnit jakoukoliv konkurenci ve službách a v podnikání vůbec.

Na plenárním zasedání ve Štrasburku koncem minulého týdne se zlatou perlou stalo hlasování o směrnici o liberalizaci služeb, která je často nazývána také Bolkensteinovou – jedná se o produkt komisaře Fritse Bolkensteina ještě z dob minulého funkčního období. Tento návrh byl po protestech hlavně ze strany socialistů a odborářů nejdříve uložen k ledu a pak znovu oprášen Barrosovou vládou samozřejmě s četnými pozměňovacími návrhy a změkčeními.

Tato směrnice si nikdy nekladla za cíl umožnit, ale alespoň zlepšit volný pohyb služeb v EU. Důležitou zásadou této směrnice bylo uznávání země původu. To zjednodušeně znamená, že když nabízím v nějaké zemi službu, tak se na mě vztahují právní předpisy té země, ze které přicházím a nebo kde sídlí moje společnost. Osud této směrnice byl v EP velmi výrazně ovlivněn její zpravodajkou. Opět se ukázalo, jak zpravodaj a jeho vlastní pohled na danou problematiku může velmi výrazně ovlivnit legislativu celé EU. V tomto případě to byla rakouská socialistka Evelyne Gebhardtová, která se pokusila svými pozměňovacími návrhy tuto směrnici tzv. vyprázdnit. To znamená ponechat ze směrnice pouze jakousi skořápku, do které by nepatřilo například zdravotnictví, veřejná správa, sociální služby, vzdělávání, ekonomické poradenství. Je možné tedy služby nabízet, ale umožněno to bude maximálně truhlářům či instalatérům, ale nikomu jinému. To je zoufale málo.

Směrnice procházela bolestným projednáváním téměř celý rok 2005. Během té doby byla změkčena a pozměněna ve výboru, který ji projednával (IMCO) a výsledek byl stále ještě únosný. To by ale nebyl Evropský parlament, aby na poslední chvíli nevymyslel nějakou specialitu. Odboráři z celé Evropy se začali bát konkurence ze střední a východní Evropy, socialisté jim opět vyšli vstříc a zvedli prapor odporu proti této směrnici. Ovšem s tím, že je lepší směrnice nesmyslná a vyprázdněná, než žádná. Výsledkem byl kompromisní návrh politické skupiny socialistů a evropské lidové strany (EPP-ED), který relativizuje základní kámen směrnice, tedy uznávání místa původu, a vkládá spoustu dalších podmínek a výjimek. Směrnice po těchto zásazích byla nakonec odhlasována velkou většinou a ukázala se být něčím, o čem bychom řekli – mnoho povyku pro nic.

Směrnice žádným výrazným způsobem nezlepšuje právní postavení podnikatelů z ČR ani z jiných nových zemí. Navíc hlasování o této směrnici výrazným způsobem, alespoň v EPP-ED, rozdělilo celou politickou skupinu nejen na zástupce z nových a starých zemí, na pravici a levici, ale i napříč národními delegacemi.