Prý hraji vnitropolitickou hru s postavením a prestiží země, napsal o mně nedávno ve svém komentáři Lubomír Zaorálek. Podle mě ale diskuse o přijetí či nepřijetí evropské ústavy není hrou, ale důležitou podmínkou k tomu, aby se lidé – pokud jim my politici dáme možnost o euroústavě hlasovat – mohli svobodně a zodpovědně rozhodnout.
ODS dlouhodobě a jasně deklaruje svůj postoj a od začátků preferuje jiný typ evropské integrace, než který nastavuje současný návrh euroústavy. Podporuje Evropskou unii složenou z úzce spolupracujících suverénních států, nikoliv evropskou federaci marně napodobující Spojené státy americké.

Nesouhlas s euroústavou tedy nemůže být vykládán jako brzdění integrace, ale jako snaha o dosažení integrace jiné kvality. Jeden konkrétní příklad za vše: pokud vstoupí evropská ústava v platnost, bude mít EU jednoho společného ministra zahraničních věcí. Pravdou je, že výčtem jeho kompetencí euroústava neplýtvá, a tak by si mohl evropský občan oddechnout s tím, že prostě vznikne jen další zbytečná politická funkce pro vysloužilé evropské státníky. Nicméně ústava připouští v budoucnosti rozšiřování těchto kompetencí a není tak vyloučeno, že jednou – možná již za několik let – nebude o vyslání českých vojáků do zahraniční mise rozhodovat česká vláda a parlament, ale třeba italský politik, toho času ministr zahraničních věcí EU. Svým nesouhlasem s euroústavou si proto ODS nezahrává s naším postavením v EU, ale naopak se hlásí k takovému uspořádání EU, které pozici ČR posílí.

Na rozdíl od pana Zaorálka si nemyslím, že nepřijetí euroústavy bude mít pro ČR negativní důsledky. Nižší míra integrace, která má podle Zaorálka přinést naše slabé postavení v EU, není koneckonců v Unii nic nového, protože již dnes v ní probíhá integrace na více úrovních (viz odmítnutí eura či nepřijetí schengenských pravidel některými z členských zemí). Pravdou je, že průzkumy veřejného mínění napovídají, že euroústava nakonec projde – podpora se u nás pohybuje lehce pod průměrem EU, když kolísá mezi 60-70 procenty. Toto číslo je ale podle mého názoru spíše odrazem toho, že se mnoho lidí obává kritického a realistického pohledu na euroústavu a berou její schválení jako další nezbytný krok, jehož nepřijetí by ohrozilo členství ČR v Unii.

Přesně takový dojem se totiž ve veřejnosti snaží vytvořit vláda. Skutečnost je ovšem taková, že v případě přijímání euroústavy nejde o osudovou nutnost, ale o běžnou politickou volbu mezi ANO a NE. Směšovat přijetí či nepřijetí ústavní smlouvy s momentálními výsledky průzkumů veřejného mínění je pro mě nepřípustné.

Bezmyšlenkovité přijímání čehokoliv má pro nás reálné a nepříjemné důsledky a již dnes to můžeme pocítit. Naposledy například při zoufale překotném projednávání evropského mýtného, kdy ČR přijala bez řádné diskuse „z Bruselu nařízené“ uvolnění evropské dálniční sítě, aniž bychom měli připravený systém domácího mýtného. Nyní máme v porovnání s Rakouskem desetinové mýtné a naše dálnice kolabují. Teprve za této situace vláda najednou urgentně řeší opatření ČR, když před tím bez dostatečné diskuse přijala pravidla působící v náš neprospěch.

ODS preferuje opačný postup, ať už v případě dálniční dopravy, či euroústavy. Chce nejdříve řádně na národní úrovni o tomto dokumentu diskutovat, a pak se teprve rozhodnout, zda chceme v evropské integraci pokročit dále. Osobně si myslím, že ani Česká republika, ani Evropská unie na takový proces připraveny nejsou. Proto opakuji: přijmout evropskou ústavu je politická volba, nikoliv nutnost.