Čeští poslanci kritizující administrativu Evropského parlamentu (EP) jsou označeni mimo jiné za kverulanty a furianty. Autorům zmíněných článků bych chtěl vzkázat, že jsem šest let působil v parlamentní delegaci při Radě Evropy (RE), kde jsou jednacími jazyky angličtina a francouzština. Za tu dobu jsem vypracoval a přednesl několik oficiálních dokumentů, některé velmi odborné, a následně je svým evropským kolegům prezentoval v jednotlivých výborech a na plénu.

Stejně běžnou věcí je pro mě používání angličtiny také na půdě EP. Při prvém zasedání Bureau EP, jak se nazývají jednání místopředsedů s předsedou, jsem při svých vystoupeních od začátku používal angličtinu. Byl jsem tak trochu zaskočen, když mě po tomto jednání italský a španělský místopředseda upozornili, že nepoužíváním češtiny snižuji v očích kolegů vážnost svého národa. A to bych rozhodně nechtěl.

Moje veřejná kritika chybné práce administrativního aparátu v EP není jen můj osobní názor, ale opírá se i o hlasy dalších mých kolegů, včetně kolegů z ostatních nových členských států. Jako místopředseda EP jsem byl například již několikrát osloven v otázkách nerovnoprávnosti nových zemí.

Namátkou vybírám některá témata, o jejichž předložení na Bureau EP jsem byl požádán: písemně kolegou z nové země ve věci vydávání průkazů v „pouze“ 11 jazycích EU, i když úředních jazyků je 20; kolegou z Velké Británie ve věci neochoty Evropské komise přeložit chemickou legislativu REACH do nových jazyků; asociací tlumočníků při EP ve věci nižších platů pro nové tlumočníky; kolegy z výboru pro regionální rozvoj ve věci neexistujícího tlumočení do češtiny. Všechny stížnosti jsem přednesl a všechny byly uznány jako oprávněné. Na stejné či obdobné nedostatky upozorňují ve svých vystoupeních pravidelně například i polští či slovenští poslanci.

Podobné podněty budu na půdě Evropského parlamentu – pokud bude třeba – přednášet i nadále. I když si vysloužím nálepku kverulanta, či dokonce hlupáka.