Praha, 6. prosince 2008

Vážené dámy, vážení pánové, milí kolegové a hosté,

scházíme se na tomto volebním kongresu ve vypjaté době, kterou jako jeden z pamětníků celé historie ODS mohu přirovnat snad jen k době po tzv. Sarajevu.
Vláda sice nepadla, ale nedávná drtivá porážka v krajských i senátních volbách s námi zahýbala víc, než jsme si mnozí ochotni přiznat. Po odeznění prvního šoku se logicky objevila otázka: „Kdo je viníkem?!“. To, že bychom byli vinni všichni, se nám obvykle moc nelíbí a tak základní dilema zní – je to vláda, její předseda nebo regionální reprezentace se svými hejtmany?

Kampaň ODS byla vedena pozitivně a byla zaměřena na informace z krajů a na výsledky, které kraje dosáhly v posledních letech. Spoléhali jsme na to, že náš volič si negativní kampaň nepřeje a ocení tento pozitivní styl kampaně. Věřili jsme, že pochopí, jaký je rozdíl mezi celostátní a regionální politikou. Jsem stále přesvědčen, že to NÁŠ volič ví.

ČSSD naproti tomu ale zahájila zkratkovitou negativní kampaň a plně a dokonale využila jisté frustrace občana a možná i povzbuzena slovenským příkladem nekompromisně bodovala.

Nelze pominout, že samotná vláda k tomu všemu přispěla špatným načasováním některých reformních kroků nebo jejich nedostatečným odkomunikováním veřejnosti (např. oznámení o zrušení stavebního spoření, zrušení výslužného horníkům, ve zdravotnictví komunikační blok s komorou, profesními skupinami i akademickou obcí).

Ano, reformy i celá kampaň mohly být odkomunikovány lépe. Ale větší negativní vliv na vnímání veřejnosti měly kauzy Tlustý a Morava, či spor Topolánek – Bém.

Určitě je potřeba neopomíjet čísla z volebních statistik. Ta ukázala velmi zajímavou věc. V těchto volbách nám dalo hlas více voličů, než v krajských volbách v r. 2000 a ve dvou krajích dokonce více než při SUPERVÍTĚZNÉM tažení v r. 2004. ODS tedy tentokrát prohrála díky hlasům těch, kteří přišli volit proti ní. Tedy kvůli hlasům odpůrců, kteří dosud seděli doma.

Výsledek voleb je daný, otázkou pro nás nyní zůstává, co si z toho vezmeme?! Může to pro nás být MOTIVACE nebo může nastat bratrovražedný boj.

Když sleduji to pnutí, emoce natlakované jak Papinův hrnec, neustálé hledání dalších a dalších kontroverzních témat, zdá se mi, že si to opravdu chceme rozdat.  A této obtížné chvíli nepomáhají ani mediální vyjádření otce zakladatele.

Jedním z kontroverzních témat, které se stále více skloňuje, je ratifikace Lisabonské smlouvy. Pokud budu jízlivý, vyjadřování k ní bych dovolil pouze těm, kteří jí četli, či alespoň znají její skutečný obsah. Nikdy jsem nepatřil mezi její příznivce a k tak závažné smlouvě jsem podporoval referendum i v době, kdy se jevilo jako nereálné a pro nás nevýhodné. Jsem ale politický realista, a pokud by se ratifikace mohla stát součástí jakéhosi konsenzuálního balíku vláda – opozice, přimlouval bych se za postup „nechme dějiny plynout“. Oportunní politika za každou cenu není to, co bych z dlouhodobého hlediska považoval za perspektivní a výhodné.

Již pátým rokem sleduji tento přístup v našem poslaneckém klubu v Evropském parlamentu, jehož jsem velmi loajálním členem. Ale vím, že našim voličům prostě nestačí, že jsme vždycky proti. Přesvědčil jsem se, že trvalou komunikací a konstruktivní kritikou lze pro občany České republiky dosáhnout více. Zvláště v době nadcházejícího českého předsednictví by náš postoj měl být alespoň trochu konstruktivní a v souladu s postoji vlády, která, i když je koaliční, je vnímána občany jako vláda ODS!

Tím se dostávám zpátky k našemu dnešnímu rozhodování. Neumím si představit dvojkolejnou ODS, kdy vyměníme předsedu a ten zůstane premiérem bez politického mandátu vlastní strany. Stal by se jakýmsi Zemanem těsně před odjezdem na Vysočinu. A skutečně jen těžko si lze představit úspěch takového odvážlivce, který by se chtěl postavit i do čela vlády a za tři týdny přednést svoji vizi nejen před Evropským parlamentem, ale i celou Evropskou unií.

Mé doporučení je jasné – těm, kdo si přejí velký vítr v nejvyšších patrech, bych vzkázal, aby své pokušení ještě chvíli podrželi na uzdě.

Děkuji za Vaši pozornost.