Madrid, 23. listopadu 2007

Dobrý den dámy a pánové,

na začátku mi dovolte poděkovat organizátorům za jejich pozvání a za možnost aktivní účasti na této konferenci. Téma, kterého se tato konference týká, je pro mne zásadní. Vystupuji zde nejen jako politik, ale řekněme v jakési „trojjedinné roli“.
Ta první, již zmíněná, je role předsedy výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin Evropského parlamentu, tedy role legislativce a regulátora. Dále zde vystupuji jako stále ještě aktivně praktikující lékař. Tou třetí rolí je spoluautor systému elektronické zdravotní knížky, na jehož vývoji se ve své zemi podílím již přes deset let. Jedním z hlavních pohnutek mé aktivity v této oblasti je snaha předat pacientovi patřičné informace a hlavně posílit jeho úlohu v celém zdravotním systému.

Po celou dobu svého politického působení se snažím měnit poměry nejenom v českém, ale i evropském zdravotnictví, které je poněkud rigidní a stále ještě se setkáváme s tím, že lékař je vnímán jako někdo mezi člověkem a Bohem rozhodující o pacientovi jako o objektu bez jakéhokoliv vlivu na jeho rozhodnutí a bez účasti na celém léčebném procesu. Jsem přesvědčen, že tím, kdo by hlavně měl rozhodovat je pacient, občan, klient… Je to totiž právě ten člověk, který je nejvíce zainteresován na kvalitním, rychlém a pružném poskytování zdravotní péče a to z toho důvodu, že je to on a jeho zdraví o kterém rozhodujeme, a je to také on, kdo celý zdravotní systém platí, ať už prostřednictvím veřejného zdravotního pojištění, daní, či případné finanční participace – tzv. coopaymentu.

Z výše uvedených důvodu by mělo být jeho postavění změněno z pasivní role objektu o kterém se rozhoduje na spolurozhodovací subjekt. K tomu, aby mohl kvalitně rozhodovat, však musí být v maximální možné míře informován a poučen. Již studie  Světové zdravotnické organizace, která se zabývala vlivem spoluúčasti pacienta jako regulačního mechanizmu zdravotní péče, ukázala, že když pacientovi nedáme do ruky žádné informace, pak ani finanční spoluúčast nemá žádný regulační vliv. Jednoduše řečeno, vystrašený pacient zaplatí na svou léčbu poslední euro ze své kapsy. Pouze řádně poučený pacient je schopen spolurozhodovat a aktivně se účastnit uváženého rozhodování.

Dnes se pohybujeme v EU, která se snaží odbourávat hranice. Zdravotní péče je oblast, ve které tyto hranice nadále existují. Velmi jsem přivítal zprávu svého kolegy Johna Bowise, která se jmenovala Patient mobility within Europe a která vyzývala Komisi, Radu i národní státy k odstranění těchto bariér. Jestliže máme dnes volný pohyb pracovní síly a více a více občanů tráví čas v cizině nejenom rekreací, ale i prací, je potřeba poskytování zdravotní péče napříč Evropou maximálně zprůhlednit, zefektivnit a zflexibilnit. K tomu je potřeba vytvořit nějaký informační systém. Dle mého názoru by ho měl v rukou držet pacient, měl by ho umět používat a tento systém by na jedné straně měl dávat všem poskytovatelům zdravotní péče informace o pacientovi, pokud si to pacient bude přát, tedy s jeho souhlasem, na druhé straně by měl dávat pacientovi informace o kvalitě toho kterého zdravotnického zařízení či kvalitě poskytovatele, kterého navštíví či plánuje navštívit.

Ještě jednou vám děkuji za pozornost a budu se těšit na vaše názory a případné dotazy.