Štrasburk, Revidované vydání: Ústava pro Evropu, 11. ledna 2006Vážený pane předsedo, vážené kolegyně a kolegové. Rezoluce k evropské Ústavní smlouvě je napsána ve velmi pozitivním duchu. Doporučujeme zde dokonalé dílo, jako bychom nevěděli o jeho slabinách.
Neměli bychom ale neslyšet hlasy, které upozorňují na nedostatky současného návrhu Ústavy. Můžeme se shodnout na tom, že přes veškerou snahu není tato Ústava ani průhledná, ani srozumitelná. V navržené rezoluci mne také zaráží fakt, že příliš nepočítá s demokratickou diskuzí a tím označuje ty, kdo mají ke smlouvě své výhrady, jako protievropské.

Evropská Ústava je praktický instrument, který ovlivní evropskou integraci na příští desetiletí. Evropa se buď může vydat směrem k byrokratickému federalismu superstátu, nebo směrem politicky opačným k liberální a konkurenceschopné Evropě. Řekněme jasně, přijetí či nepřijetí euroústavy je především politická volba, nikoli integrační nutnost. A v tomto případě je zcela legitimní možnost hlasovat jak pro přijetí Ústavy, tak i proti.

Ratifikace je často předkládána jako nezbytný krok, o kterém není žádoucí příliš diskutovat. Zastánci euroústavy někdy dokonce straší a vyhrožují, že Unie se nenechá zbrzdit několika málo státy, které Ústavu neratifikují, vytlačí je na periferii a přinutí, aby se spokojili s nějakou slabší formou přidružení. Tento přístup považuji za velmi neférový.

Opakovaně jsem již odkazoval na nebezpečí porušování demokratických principů, vyrůstal jsem v politickém systému, kde se při každých volbách předpokládalo radostné a veselé ano pro tu jedinou možnou volbu. Velmi bych zde varoval před užitím stejných principů.

Cíleně se ve svém vystoupení nechci věnovat přímo Ústavní smlouvě. Chci pouze zdůraznit nutnost otevřené a demokratické diskuze a to, že případné nepřijetí neznamená ani tragédii, ani konec integračního procesu v Evropě. Naopak, mohlo by vést k hlubšímu zamyšlení nad směrem, kam se evropská integrace ubírá a kde by jí voliči chtěli skutečně vidět. Děkuji vám za pozornost.