Další normou z lednového štrasburského pléna, která spadá do oblasti ochrany životního prostředí, je legislativa známá pod zkratkou „WEEE“ (Waste Electrical and Electronic Equipement Directive – Odpadní elektrická a elektronická zařízení), která se zabývá odpadovým hospodářstvím elektrospotřebičů.

Tato směrnice vznikala dlouho, dalo by se říci, že bolestně a její projednávání se táhlo téměř tři roky. Při projednávání byly zahrnuty jak aspekty ochrany životního prostředí, tak i aspekty šetření surovinových zdrojů. Málokdo si totiž uvědomuje kolik vzácných a drahých kovů je dneska obsaženo, třeba jen v minimálním množství, v téměř každém elektrickém výrobku. Proto důraz na správnou recyklaci je veden snahou o co nejlepší využívání surovinových a přírodních zdrojů.

Tato zpráva byla zajímavá i tím, že se vedla dlouhá polemika ohledně zahrnutí povinného odběru a povinné recyklace solárních panelů jejich výrobci. Solární boom měl v posledních měsících v médiích velký prostor a tudíž je toto téma pro Českou republiku velmi citlivé. Nedávno jsem se v jednom svém článku rozepisoval na téma dobrovolné příspěvky výrobců na likvidaci odpadu ze solárních panelů za hranicí životnosti. Jednoznačně jsem se přimlouval za dobrovolnost a za umožnění vzniku dobrovolné dohody podobné té, kterou uzavřeli například výrobci PET láhví. Úvahy na toto téma jsou po vzniku WEEE směrnice u konce. Solární panely byly, i proti snaze zpravodaje a některých dalších poslanců, zahrnuty do elektrického odpadu s povinným zpětným odkupem.

Při zjišťování podrobností kolem tohoto rozhodnutí jsem pochopil, že si za to mohli evropští výrobci či evropští dovozci tak trochu sami. Jejich spolupráce s Komisí, Radou i Evropským parlamentem při vytváření této zprávy byla poměrně slabá a tak na ně nakonec dopadlo kladivo povinnosti. Nevím, zda se jedná o dobré řešení. Výsledek nám ukáže čas.