Jedno z témat týkajících se životního prostředí, které se projednávalo na plenárním zasedání parlamentu ve Štrasburku, se týkalo uvádění biocidních přípravků na společný evropský trh.

Opět je nutno zdůraznit, že podnětem ke vzniku této normy je myšlenka o sjednocení pravidel používání biocidů a pokus o zákaz výroby těch extrémně nebezpečných pro lidské zdraví. Jako další pozitiva bych mohl uvést povinné sdílení dat mezi členskými státy, které by mohlo zabránit zbytečnému testování na zvířatech, zlepšení ochrany dat výrobců, větší zapojení Evropské chemické agentury do celého procesu anebo zlepšení ochrany spotřebitele ve smyslu povinného penza informací.

Asi jsem hned na začátku měl zmínit, co se v tomto případě rozumí biocidy. Každého z nás na prvním místě napadne, že to jsou přípravky na hubení škůdců. Takový typicky známý biocid je český Biolit, kterým vystříkáváme místnost proti mouchám, dále veškeré přípravky na hubení mravenců, švábů, lezoucího či létajícího hmyzu. Ale to, co možná některé z nás překvapí je, že biocidy se vyskytují v látkách a výrobcích, u kterých bychom to na první pohled nečekali. Mě nejvíc překvapily biocidy požívané například v textiliích, jako jejich ochrana proti napadení škůdci. Zřejmě většina maminek by byla mírně zaskočena informací, kolik toxických látek může obsahovat prádlo či košilka pro její dítě.

Biocidy se také vyskytují například v nátěrových hmotách, v celé oblasti lakýrnictví, ale dokonce i v autolakýrnictví. Biocidy jsou tedy skoro všude kolem nás. Na jedné straně chrání nás, naše zdraví, naše domácnosti, popř. výrobky, které používáme, na té druhé straně ale mají i negativní dopady na lidské zdraví. Náhodně se vyskytují při krevních odběrech a je jistě dobře, že v této oblasti se Evropa snaží udělat v nich nějaký pořádek. To, co však stojí za zvážení, jsou poplatky při registraci těchto biocidních látek ve prospěch Evropské chemické agentury sídlící v Helsinkách. Tak trochu asi všichni cítíme, že poplatek, který bude zanedbatelný pro velkou německou firmu, může být likvidační pro malého živnostníka, či malého dovozce v České republice, nebo v Polsku. Unifikace poplatků tak zůstává jedním z velkých otazníků této zprávy. Členskými státy na Radě pak bylo dále rozporováno právo členských zemí zakázat biocidní přípravek i v případě, že bude na celoevropské úrovni povolen, v případě, že k tomu vydají podnět orgány ochrany veřejného zdraví v té které členské zemi. Pokud bych ale měl tuto normu na závěr ohodnotit, pak je jednou z těch, se kterou jsem celkově velmi spokojen.