O zavedení Evropského dne připomínky zemřelých při práci, O snahách Unie zamřených na boj proti odlesňování, O chiropraxi, O obavách v souvislosti s budovami zabavenými a zbouranými na základě španělského zákona o ochraně pobřeží, O zavedení Evropského dne výzkumu chorob, O porušování lidských práv v Íránu k němuž dochází od konání prezidentských voleb v červnu 2009, O návrhu postavit jadernou elektrárnu v oblasti Hrodna v Bělorusku, O pitné vodě jako základním právu, O odtajnění dokumentů týkajících se neidentifikovaných létajících objektů – UFO, O zavedení Evropského dnu ručně vyráběné zmrzliny…

Asi po přečtení předchozího odstavce cítíte mírné zachvění údivu a možná silnější pocit překvapení o čem to tady dnes chci psát. Tentokrát nebudu otevírat žádné politicky závažné téma. Těch bylo a stále je v období kampaně a po volbách více než dostatek všude kolem nás. Dnes jsem se rozhodl podělit se s vámi o jednom z nelegislativních nástrojů Evropského parlamentu – písemných prohlášení. Jedná se o témata, která předkládají poslanci na téma, které považují za natolik závažné, že by se o něm mělo v budoucnu více jednat a měla by se na něj soustředit pozornost legislativy EU. Asi není třeba nic více k důležitosti obsahu tohoto „nástroje“, který je nám poslancům dán do rukou, dodávat. Stačí si přečíst několik názvů. Ano, jsou to ty výše uvedené. Možná vás napadne to co mne – písemná prohlášení jsou takovým malým nástrojem hromadného ničení. 🙂