Ještě bych se chtěl krátce vrátit k biopalivům. Když o nich čtu nebo slýchám, tak se často setkávám s názorem, že se jedná o velmi čistý zdroj a zcela obnovitelný zdroj energie. Nedávno jsem narazil na výrok eurokomisaře pro energetiku Günthera Oettingera, který řekl „Biomasa je jedním z nejdůležitějších zdrojů při naší snaze splnit vytyčené plány v oblasti výroby energie z obnovitelných zdrojů. Již nyní se z biomasy vyrábí více než polovina „obnovitelné energie“, kterou EU spotřebuje. Poskytuje nám čistý, bezpečný a konkurenceschopný zdroj energie.“

Každému, kdo si něco takové přečte, v hlavě zůstane představa, že biomasa je to nej, co má smysl a co funguje. Ale to, jak je tento výrok o čistotě, bezpečnosti a konkurenceschopnosti relativní, ukazuje pokračování výroků pana komisaře jiné dny a na jiných místech, kdy například zdůrazňuje, že mezi nové návrhy Komise patří i  metodologie pro výpočet vlivů jednotlivých druhů biomasy na vypouštění skleníkových plynů, čímž se chce zajistit, aby emise CO2 z biopaliv byly alespoň o 35% nižší oproti fosilním palivům.

Takže by nás mělo velmi zarazit, jak to tedy je s tou deklarovanou čistotou biomasy. Je zřejmě třeba upravit používaný slovník a světu sdělovat, že spalování biomasy nás nezbaví emisí skleníkových plynů, ale že ve vztahu ke klasickému uhlí se jedná o relativně čistší zdroj. Myslím si, že v těchto politických novotvarech, které se začaly používat během posledního desetiletí, bychom už měli udělat trochu pořádek.