Zřejmě nejbouřlivějším hlasováním bylo na posledním plenárním zasedání (11. února 2010) rozhodování o dohodě Evropské unie se Spojenými státy upravující předávání informací o bankovních účtech zřízených v Evropské unii pro potřeby boje s terorismem. Tato dohoda byla vytvořena na žádost americké strany a po celou dobu jejího vyjednávání (přibližně dva roky) byla vnímána jako problematická.

Hlavní sporný bod je zejména v tom, že není plně reciproční a podle názorů některých poslanců dostatečně nehájí zájmy občanů Evropské unie. Zejména s ohledem na tuto nevyváženost navrhl Výbor pro občanské svobody v EP tuto dohodu odmítnout. Na základě toho pak došlo k dalšímu jednání vrcholných politiků Evropského parlamentu a Joseph Daul jako představitel největší politické skupiny v něm navrhl závěrečné hlasování o této dohodě odložit. Odkladem je dána šance nové Komisi, která v tu dobu byla schválena teprve 48 hodin, do jednání vstoupit a upravit obsah podle požadavků zmíněného výboru. Což by ve svém důsledku mělo znamenat vymožení lepších podmínek pro Evropu.

Velmi mě překvapil postup levice. Ta byla tentokrát sjednocená pod vlajkou liberalismu a hlavně antiamerikanismu. Velmi vzácně tak bývá vidět, že jako jeden muž hlasují zelení, komunisté, socialisté a liberálové. Ti společně v prvním hlasování odmítli odložení projednávání této zprávy a v dalším hlasování podpořili odmítnutí celé této transatlantické dohody. Jejich vítězství v hlasování bylo dosaženo sice pouze 15 hlasy nad požadované quorum, ale reakce na to byla o to více frenetická.

Zažil jsem pouze několik málo takových vystoupení, při kterých poslanci opouštěli své lavice, křičeli nadšením, objímali se a byli velmi hrdí na to, jakou lekci dali Spojeným státům. Vnímám to jako jeden z dalších důkazů postupujícího antiamerikanismu a zřetelného trendu o oslabení transatlantické vazby. Ve mně osobně to vyvolávalo, ale spíše rozpaky