Nemusíte být ani zběhlý v luštění hádanek, abyste snadno pochopili, co se za tímto nadpisem skrývá. Již desátý den probíhá v dánské Kodani COP15, celosvětová konference k ochraně klimatu. Ještě před příjezdem jsem si z informací, které jsem z Kodaně získával, udělal obrázek o tom, že se budu opět účastnit VIP debatního klubu, který celou planetu spíše ekologicky zatíží, než jí prospěje. Po svém příjezdu musím konstatovat, že jsem se zatím nikdy takové akce nezúčastnil a že, přestože jsem byl na COP13 na Bali, i COP14 v polské Poznani, COP15 v mnohém předčila mé očekávání.

Do Kodaně se údajně sjelo přes 50.000 lidí z celého světa. Kapacita konferenčních prostor prý zvládne pojmout maximálně 15.000 osob (pro zajímavost, akreditace byla vydána 25 tisícům). Zbylé tisíce lidí jsou nuceny zůstat venku. To, že v těchto zimních měsících se v Dánsku s vtipy na celosvětové oteplení příliš nešetří, musí být snad každému jasné. Zima tady je a pořádná a do toho čas od času romanticky sněží. Stát venku nekonečnou a hlavně nehybnou frontu na akreditaci je nadlidský výkon. Průměrná doba je kolem šesti hodin, ale zaslechl jsem i příběhy o 12-ti hodinách. To už ale opravdu hraničí s bojem o přežití. Nikoliv však naší planety, ale účastníků, respektive zájemců o to stát se účastníkem.

Při vstupu do dánského parlamentu, kde jsem dnes dopoledne měl, jako jeden z mluvčích delegace Evropského parlamentu jednání jsem byl, při vstupní kontrole (která se mimochodem ani zdaleka svou přísností nevyrovná těm opravdu přísným na letištích), dotázán jedním ze security odkud jsem. Odpověděl jsem, že z Czech Republic. On se usmál a odpověděl: to jsme tady v posledních dnech všichni – celé Dánsko se stalo Check Republic. A měl pravdu, byl jsem rád, že jsem nakonec do parlamentu vstoupil a zůstalo mi na těle aspoň spodní prádlo. Opravdu nevím, k čemu může taková monstrózní akce vést. Nekonečné řady promrzlých lidí, prohlídky hraničící s absurdností, to vše vyčerpá téměř každého.