V minulém týdnu jsem se účastnil na pozvání slovinského předsednictví, konkrétně slovinské ministryně zdravotnictví, setkání ministrů členských zemí v Brdu nedaleko Ljubljany. Pořad jednání stojí za zmínku, protože se zde řešila některá velmi zajímavá témata. Jako příklad bych zmínil evropskou zdravotní strategii. Ta je trochu zvláštním tématem, protože je na ní názorně vidět, jakým způsobem se Evropská unie prostřednictvím svých institucí vkrádá do hájemství, které jí zatím bylo odepřeno a bylo plně v gesci národních států – tedy do oblasti zdravotnictví a zdravotní péče.

Toto téma úzce souvisí s jinými „horkými“ tématy, jako je poskytování přeshraniční péče nebo ochrana proti zdravotním rizikům a ohrožením, jako jsou například infekční choroby. Bylo velmi zajímavé sledovat názory jednotlivých členských států, které se odvíjely od jednoznačného nadšení pro celoevropské řešení všech problémů, s řekněme extrémní názory typu sjednocení zdravotních systémů, zajištění stejného zdravotní pojištění za stejných podmínek pro všechny občany EU, až po rezervované přístupy typu zdravotnictví je naše národní doména a do toho by nám EU neměla zasahovat. Poněkud mne překvapilo, že jediný z ministrů, který se na plénu k tomuto tématu nevyjádřil, byl český zástupce.

Dalším tématem byla specialita, antimikrobiální léčba a problém s narůstající resistencí na antibiotika. Bylo by to téma velmi specifické a partikulární, kdyby nebylo hlavním zdravotním tématem připravovaného českého předsednictví. Jako takové bylo také vnímáno ve své důležitosti a byla mu věnována patřičná pozornost. Zde ministr Julínek naopak vystoupil s jasnou pozicí české vlády, odkrývající jak jisté nedostatky ve výzkumu a vývoji nových antibiotik, tak řekněme velmi nesourodé podmínky a nejednotný terén v antimikrobiální resistenci napříč Evropou.