Nedávno jsem na těchto místech psal o své malajské misi, která byla zaměřena na palmové plantáže a produkci palmového oleje. Již tehdy mi vadilo nesmyslné plýtvání s potravinovým produktem, jako je právě palmový olej, který se místo konzumace spálí v motorech. Nahodile se tak ukázala problematičnost evropské politiky biopaliv, která nepřímo přispívá k devastaci deštných pralesů. Pro podobnou situaci, ale (bohužel) nemusíme chodit až tak daleko. Několik podobných případů najdeme i v Evropě.

Na nedávné schůzce s představiteli papírenského průmyslu jsem si uvědomil, že podobných nelogických, a ve své podstatě škodlivých, případů je kolem nás dost a dost. Pro většinu politiků nejen na evropské úrovni se stalo velmi populární slovíčko „biopaliva“. I když v poslední době entuziasmus mírně opadá a chvála začíná být trochu vlažná, stále je produkce biomasy pro biopaliva štědře dotována z evropských peněz. A jako každá dotace, i tato výrazně zasahuje do fungování ekonomického trhu.

Papírenský průmysl je závislý na dvou základních komoditách. Na vytěženém dřevu a na recyklovaném papíru. Při získávání těchto surovin se na trhu dostává do souboje s konkurencí (výrobci biopaliv), která však na rozdíl o něj má jednu velkou výhodu – pro získání tohoto materiálu může používat (a také používá) evropské dotace. Zákon nabídky a poptávky funguje i v tomto případě, což ve svém důsledku znamená zdražení cen. Ekonomický dopad sice v tomto případě není tak výrazný jako např. u zvyšování cen potravin, také právě kvůli výrobě biopaliv, kromě zdražení papíru však honba za biomasou může vést k nebývalému dopadu na naše lesy. Takže, pokud stejně jako mně, vám princip většiny dotací přijde zvrácený, zřejmě si budeme rozumět i v druhém mém nesouhlasném povzdechu: Máme skutečně spálit naše lesy v motorech aut?