V druhé polovině ledna jsem se na pozvání malajské Rady pro palmový olej (MPOC) zúčastnil parlamentní delegace v Malajsii. Hlavním důvodem této návštěvy bylo nejen informovat europoslance o podmínkách a způsobech získávání oleje z palmových plodů, ale hlavně praktické předvedení všech těchto informací v praxi, tedy návštěva míst, kde se palmy pěstují, sklízí úroda a následně extrahuje olej.

Na první pohled nám může tato plodina připadat poněkud exotická a z pohledu Evropy málo významná, ale opak je pravdou. Palmový olej je v posledních letech a zejména měsících v Evropě skloňován hned z několika důvodů. Produkty z něj jsou používány nejen v potravinářském a kosmetickém průmyslu, ale jsou řazeny i mezi zdroj bio-paliv.

Mezi klady této suroviny patří poměrně malá uhlíková stopa, kterou její výroba zanechává a pak také poměrně velký objem produkce na jednotku zemědělské půdy. V celkových číslech je to asi 35% celkových objemů produkce rostlinných tuků s využitím pouze 4,5% zemědělské půdy. Tato čísla jsou velmi zajímavá a hovoří ve prospěch pěstování této plodiny. Na druhou stranu je však zmiňováno i několik záporů. Ekologové viní producenty palmového oleje, že kvůli vysazování palem dochází ke kácení deštných pralesů, a to zejména v oblasti Indonésie a Malajsie, ničí se tím i přirozené prostředí pro orangutany a jiné živočišné druhy. Zmiňovány jsou rozsáhlé požáry, které provází jak kácení deštných pralesů, tak následnou likvidaci starých a již neplodících palem.

Jak už to tak bývá, pravda je někde na půl cesty. Plantáže, které jsem navštívil jsou krásným příkladem toho, jak má vypadat plantáž, která si zaslouží ekologickou jedničku. Bohužel tomu tak není všude. Oblasti v Indonésii jsou zřejmě tím opačným příkladem a i část Malajsie v severní části Bornea a na hranicích s Indonésií má k ideální situaci poměrně daleko. Ne snad, že by producenti palmového oleje přímo káceli deštné pralesy. Spíše přivírají oči nad nelegální těžbou pralesních dřevin a poté nastupují jako zachránci zdevastovaného pralesa a osazují jej palmovými plantážemi.

S návštěvou a možností vše vidět na vlastní oči jsem byl velmi spokojen. Během těch několika dnů se nám dostalo nejen vřelého přijetí, ale hlavně obsáhlého výkladu z mnoha stran. Setkali jsme se nejen se zástupci velvyslanectví členských zemí EU, ale i se zástupci WWF, průmyslu, mezinárodních organizací, které dohlíží na těžbu v deštných pralesích, i vládními činiteli. Perlou našeho pobytu byla jeden a půl denní návštěva na jedné z farem, která ale byla natolik zajímavá, že se o ní více zmíním příště.