Na hlasování na plenárním zasedání ve Štrasburku se objevila dlouho očekávaná kontroverzní zpráva o tzv. léčivých přípravcích pro moderní terapii. Málokdo z občanů Evropské unie si pod tímto názvem představí něco konkrétního a není se ani čemu divit. Název je to stručný a téma samo o sobě více než složité. Pokud sáhnu po zjednodušeném vysvětlení, pak se jedná o oblast genového inženýrství, zejména pak o stále se rozšiřující potřebu používání tzv. kmenových buněk, částí embryonálních tkání laboratorně vytvářených produktů či tkání získaných jiným způsobem, například placentárními extrakty.

Oblast medicíny zabývající se využíváním výše zmíněných produktů je již dlouhou dobu provázena širokou diskusí jak odbornou, tak politickou. Určitě každý z nás se již někdy zamyslel nad tím, zda je etické vytvářet zvířecí či lidské zárodky a nějakým způsobem je modifikovat či využívat pro léčení závažných chorob. A jako je to vždy u podobných témat (euthanasie, trest smrti apod.) i v tomto případě se svedl souboj mezi dvěma tábory. Jeden říkal ano, pojďme jednotně upravit testování, zajišťování a využívání těchto preparátů s ohledem na zdraví a bezpečnost pacientů, a ten druhý, který říkal pojďme to udělat, ale jen pokud k tomu přidáme otázky morálky, etiky, případně víry každého občana Evropské unie.
Přiznám se, že jsem se plně přidal k zastáncům prvého názoru, protože narůstající tlak v Evropě na určování jakýchsi morálních či etických kritérií ve smyslu „jedna etika pro všechny Evropany“ mi přijde velmi problematický. Je přece dobře známo, že kulturní zvyklosti rozdělují Evropu a snadno si dovedeme představit, že na stejnou problematiku je velmi rozdílný názor např. ve většinové populaci v České republice a jiný u našich sousedů v Polsku nebo na Slovensku…

Ze Slovenska byl také zpravodaj této zprávy, kolega, původní profesí lékař Miroslav Mikolášik, který se postavil na stranu řekněme nositelů etiky a byl zastáncem konzervativnějšího přístupu. Při hlasování byl nakonec přesvědčivou většinou přijat tzv. kompromisní návrh, který veškeré kritické aspekty ze zprávy eliminuje a ponechává je na rozhodnutí národních států. My, kteří patříme k zastáncům principu subsidiarity a ponechání maximálního množství rozhodování na úrovni národních států, jsme to samozřejmě přivítali jako krok správným směrem.