Ke konci loňského roku vydala Evropská komise (EK) rozhodnutí ve věci údajného kartelu výrobců butadien-styrenového kaučuku a uložila téměř likvidační pokutu také českým společnostem Kaučuk, a.s. a Unipetrol a.s.

Komisařka Neelie Kroesová v odpovědi na poslaneckou interpelaci, v níž bylo žádáno vysvětlení postupu a zdůvodnění tak vysoké pokuty (17,55 milionů EUR) odpověděla poměrně vyhýbavě s tím, že rozhodnutí Komise nebylo z důvodů zachování důvěrnosti zveřejněno a společnosti Kaučuk a Unipetrol se proti rozhodnutí EK odvolaly k Evropskému soudním dvoru. Nicméně i z omezené odpovědi EK vyplývá jak velkou pravomoc má Komise při svém rozhodování.

V první řadě EK není při ukládání pokut povinna nade vší pochybnost prokázat existenci kartelu. Proto nevzala při rozhodování v úvahu například to, že přes tvrzenou údajnou kartelovou dohodu zvyšovala společnost Kaučuk svůj objem výroby, prodeje i tržní podíl na trhu EHP se syntetickým kaučukem a chovala se tedy přesně opačně, než by bylo možné od disciplinovaného člena kartelu očekávat.

Tvrzený kartel měl být dohadován na schůzkách asociace výrobců a obchodníků syntetického kaučuku. Na rozdíl od silnějších konkurentů, kteří se schůzek v hojném počtu a pravidelně účastnili, ani zástupci Kaučuku ani Unipetrolu na těchto schůzkách přítomni nebyli. Na některých schůzkách, nikoli však na všech, se však účastnil zaměstnanec obchodní společnosti prodávající jejich výrobky.

Dalším sporným bodem je i postižení nejen společnosti Kaučuk, ale rozšíření pokuty i na mateřský Unipetrol. Podle evropského práva může EK uvalit pokutu i na mateřskou společnost tehdy, lze-li prokázat, že mateřská společnost měla rozhodující vliv na obchodní politiku dceřiné společnosti účastnící se kartelu. A zde je zakopán pes. EK podle vlastního vyjádření ani jednoznačně a nade vší pochybnost neprokázala, že se Kaučuk kartelu účastnil a rozhodující vliv Unipetrolu na obchodní politiku Kaučuku pouze předpokládala.

Zcela proti přirozeným právním zásadám, i když v souladu s platným evropským právem, je pak to, že nejsilnější, německý, účastník tvrzeného kartelu, který svým tvrzením a „přiznáním“ dosáhl uvalení pokut na ostatní domnělé účastníky, vyvázl beztrestně. Celá kauza tak vyvolává otázku, zda české společnosti byly opravdu členy tvrzeného kartelu nebo spíše jeho obětí či obětí konkurenčního boje.

EK svým rozhodnutím vyslala firmám operujícím na evropském trhu jasný signál jak se vypořádat s konkurencí – tvrďte, že jste účastníky kartelu, přiznejte se k němu a budete-li mít alespoň minimální oporu třeba v pravidelných setkáváních členů asociace výrobců ve vašem odvětví, Evropská komise vám odpustí, ale vaše konkurenty postihne likvidační pokutou!