Již dříve jsem na svých webových stránkách zmiňoval velmi citlivé téma týkající se liberalizace služeb v Evropské unii. V nejbližší době bude tato tzv. Bolkensteinova direktiva projednávána v druhém čtení. Jedná se o jednu z nejvíce bolavých otázek EU, na které se neustále dokazuje, že společný trh a liberální prostředí – ač je stále skloňováno ve všech pádech, zůstává záležitostí s otevřeným koncem, k jejímuž uzavření má, bohužel, současná EU stále velmi daleko.

Právě tato směrnice, zpravodajovaná německou socialistkou paní Gebhardtovou, je názorným případem maximální snahy o vyprázdnění původního obsahu a ponechání pouze jakési proklamativní schránky. Projevuje se to zejména tím, co všechno je postupně ze směrnice o službách vytrháváno pod záštitou nejrůznějších národních specifik. Jedná se o velmi různorodou směsici služeb jako např. provoz hazardních her, zdravotnictví, ekonomické a finanční služby, poradenství, atd.

Co se týče vlastního obsahu, nejdůležitějším stavebním kamenem bylo uznávání země původu, což velmi zjednodušeně řečeno znamená, že jestliže mohu nabízet např. služby ve stavebnictví v České republice, jsem pak také automaticky oprávněn na jejich poskytování kdekoliv jinde, např. v Rakousku nebo v Německu. Toto pravidlo však bylo ze směrnice vyňato a místo toho se budou složitým způsobem vzájemně uznávat kvalifikace.

Podle současného stavu vyjednávání nelze ve druhém čtení očekávat nějakou výraznou změnu nebo průlom. Snad jediné, co by se na tomto místě slušelo ještě zmínit, je, že tato směrnice byla jedním z mála momentů, kdy se státy tzv. Visegrádské skupiny byly schopny dohodnout na společném postupu a vydat jednotné prohlášení.