Ve dnech 3. – 5. listopadu jsem byl pozván na konferenci, která se konala v turecké Antályi na téma „Vztahy mezi Evropským parlamentem a Radou Evropy“. Podtitul této akce by mohl znít „Jak dál s pravicovými stranami v Evropě?!“.

Základním stavebním kamenem, o který se celá konference opírala, či na něj odkazovala, byla zpráva lucemburského premiéra Junckera, který byl v době lucemburského předsednictví pověřen společným summitem Rady Evropy a Evropské unie ve Varšavě v květnu 2005 k vypracování konceptu na vymezení spolupráce těchto dvou institucí. EU i RE k sobě vždy měly hodně blízko, nejen historicky, ale navíc také sídlí v těsném sousedství, v budovách přímo propojených v alsaském Štrasburku. Velkou chybou však je, že se jedna instituce příliš nezajímá o to, co dělá ta druhá a bohužel se stále více stává, že jedna úplně zbytečně dupluje činnost té druhé. Nutno dodat, že chyba je více na straně Evropského parlamentu (či Evropské unie) než Rady Evropy. Souběh činností se tak stále zvyšuje a proto je zcela správné položit si otázku, zda např. ochrana demokracie a lidských práv má být řešena zvláštními institucemi jako je například Agentura pro lidská práva, jejíž zřízení si již odhlasovala Evropská unie, když zde máme už 60 let fungující organizaci, která je ve vztahu k Evropské unii relativně levná a také málo byrokratická (poměr úředníků RE je skutečně nesrovnatelně nižší).

Na konferenci jsem vystoupil k tématům z několika oblastí. Jedním takovým výrazným tématem byla polemika se zprávou vypracovanou panem Junckerem, který v závěru navrhuje vstup Evropské unie jako řádného člena do Rady Evropy a to do roku 2010. Jsem přesvědčen, že tato vize byla velmi silně ovlivněna snahou o přijetí Evropské ústavy a vytvoření jakýchsi Spojených států evropských. Pak by možná účast národních delegací v této instituci opravdu postrádala smysl a bylo by ji možné, či vhodné, nahradit delegací jedinou, tedy delegací Evropské unie.

Tohle řešení však nepovažuji za šťastné a spíše se domnívám, že by si obě instituce měly jasně vymezit pole působnosti, zejména pak EU by se měla vrátit ke svému původnímu poslání a svým původním hodnotám. Ponechme sledování a monitoring lidských práv a kvality demokracie skutečně na institucích Rady Evropy. Vždyť těžko můžeme vymýšlet dvojí standard a něco jiného než je již existující Listinu základních práv a svobod. A Evropskou unii pak veďme k tomu, aby se věnovala oblastem, ve kterých může být prospěšná, tedy jednotlivým konkrétním politikám, liberalizaci trhu a zlepšování podnikatelského prostředí v Evropě.