Minulou středu a čtvrtek se v Bruselu hlasovalo 28 bodů. Počet sice ne příliš velký, nicméně nesmíme opomenout podotknout, že se jednalo o hlasování na tzv.miniplénu, tedy plénu zkráceném a navíc Evropský parlament není jediný „chrlič“ nejrůznějších právních norem, které přímo či nepřímo zasahují do života každého z nás. Při přípravě na hlasování o jednotlivých bodech jsem se nemohl ubránit nutkavému pocitu, že se o hluboký zážitek týkající se vytváření evropské legislativy s Vámi musím opět podělit.

Byrokratický šiml opět ukázal, že si nenechá ujít žádnou oblast lidské činnosti a vše musí být do nejmenších detailů projednáno, schváleno a upraveno a to ať direktivou či jinou evropskou normou. To, že několik prvních hlasování se týkalo smluv o leteckých službách s Austrálií a Novým Zélandem bych ještě pochopil jako nutnost, kterou vyžaduje současný globalizovaný svět. Přiznám se, že mě už více překvapily další smlouvy tohoto typu se Singapurem, Uruguayí nebo Maledivskou republikou. Ne, že by Maledivy byly bezvýznamnou destinací, ale Evropa zřejmě hodlá mít zvláštní smlouvu podle zvláštních pravidel o leteckých službách se všemi existujícími státy světa.

Další témata k hlasování byla však ještě kurióznější. Projednávala se např. zpráva o základních platech a příspěvcích pro zaměstnance Europolu. Nevím, zda je taková právní úprava potřebná, ale v absurditách se pokračovalo ještě dále. Některé „speciality“ pobavily celé plénum. Pro Vaše pobavení cituji: Zpráva o ochraně proti štítence zhoubné, zpráva o požadované jakosti vody pro měkkýše nebo projednávání situace v odvětví bobulovin, třešní a višní určených ke zpracování. Následně se hlasovaly zprávy s názvem Glukóza a laktóza a já jsem přemýšlel, jaká chemická sloučenina nakonec bude mít svojí direktivu.

Často jsem dotazován, zda-li mě práce v Evropském parlamentu naplňuje, zda mě baví a zda v ní vidím smysl. Odpovídám, že pocity jsou střídavé. Přesto je výsledný pocit z mé práce spíše pozitivní. Jinak bych svou práci ani dělat nemohl. Stále nacházím v politice, a to i té evropské, mnoho inspirujícího, i když někdy musím přiznat, že dny, jako byly tyto, považuji za zbytečné a promarněné a evropskou politiku spíše zesměšňující než posilující.