Už dlouho jsem na tomto místě nezažertoval na téma nepružnosti, nelogičnosti a nefunkčnosti některých evropských procesů. Vzpomněl jsem si na to minulý týden, když jsem se vracel z Bruselu a promítal si v hlavě uplynulý týden. Napadlo mě, čím to může být. Ne snad, že bych před bruselskou a štrasburskou realitou otupěl a přehlížel ji, spíš jde o to, že témat, která jsou k pousmání, není zdaleka tolik jako těch, které jsou spíš k vzteku.

Jeden z posledně zmíněných zážitků přinesl i minulý týden. Kdyby se na jeho projednávání nevyplýtvalo tolik času a kdyby se nakonec našlo rozumné řešení, popisoval bych ho na tomto místě s lehkým úsměvem. Takto mohu pouze konstatovat, že i s takovými případy se při své práci setkávám. Na jednání předsednictva Evropského parlamentu, jsme přes půldruhé hodiny řešili skutečně “závažný“ problém. Poslanci se již dříve usnesli na tom, že každý zaměstnanec EP by měl bydlet do 50 kilometrů od Štrasburku či Bruselu a měl by pracovat nejméně na poloviční úvazek. To se dá celkem snadno splnit u správců budov, údržbářů, technických pracovníků a podobně. Toto nařízení by se však mělo vztahovat i např. pro učitele jazyků, kteří mají poslancům pomáhat v jejich jazykovém růstu. A tady se najednou objevil problém. Jak mají učitelé ve Štrasburku odučit aspoň poloviční úvazek, když tam poslanci pobývají obvykle pouze čtyři dny v měsíci?

Nechci čtenáře těchto řádků unavovat popisem sbírky absurdních návrhů, jak tento problém řešit, které jsem si na tomto jednání předsednictva musel vyslechnout. Zmíním však to, co mne šokovalo nejvíce. Legální změna oněch špatně nastavených pracovněprávních vztahů by trvala minimálně dva, pravděpodobně však až čtyři roky!

Co si z výše uvedeného můžeme vzít jako poučení? Za prvé se ukazuje, že EP, který má být v mnoha oblastech zdrojem práva pro celou Evropskou unii, není schopen upravit podmínky rozumného a pružného fungování ani sám pro sebe. A za druhé se opět projevil závažný zlozvyk, na který se snažím poukazovat ve svých příspěvcích už od počátku svého působení v EP a to snaha obejít či nerespektovat vlastní rozhodnutí, když se ukáže, že si EP sám sobě připravil nesmyslné podmínky, které ho svazují nebo omezují. S takovým postupem, ale nelze v žádném případě souhlasit. Nerespektování vlastních rozhodnutí je skutečně cesta do pekel. Stačilo by přeci tak málo – nechtít svázat do právních předpisů úplně vše do nejmenších detailů a pečlivěji vážit, pro co hlasuji.