Davy lidí s šátky přes obličej a s kameny a úlomky betonu v ruce, to byl pohled, který se naskytnul minulý týden návštěvníkům Štrasburku. Nešlo ani o antiglobalisty, ani o příslušníky hnutí Hamás, ale o zhruba 6,5 tisíce přístavních dělníků, kteří se v místě konání plenárního zasedání Evropského parlamentu rozhodli bouřit proti plánované liberalizaci služeb v evropských přístavech.

Osobně jsem na ně narazil ihned po příjezdu do Štrasburku. Cesta do hotelu byla vzhledem k jejich agresi velmi obtížná a vstup do EP se zdál být neřešitelným problémem. Nakonec jsem prošel jako ostatní kolegové zadním vchodem a lávkou přes kanál řeky Il. Hlavní budova parlamentu byla obstoupena demonstranty v plynových maskách, kteří házeli do jeho oken kameny pomocí vrhacích praků. Více než 150 metrů čtverečních rozbitých oken parlamentu mluví samo za sebe. Svobodu vyjadřovat svůj názor a právo na shromažďování nechci a nikdy nebudu zpochybňovat. Toto ale nemělo s klidným protestem nic společného.

Co mě ovšem na celé věci šokovalo o něco více, je přístup některých zástupců Evropského parlamentu. S odboráři, kteří předtím vrhali kameny do oken parlamentu, se nakonec k jednání sešel předseda Evropského parlamentu. Z české delegace demonstranty přijal pouze kolega Falbr. Ačkoliv tento přístup nechápu a s lidmi, kteří se mě snaží zranit, bych se osobně setkat odmítnul, nechci zmíněné pány za jejich ochotu jednat s demonstranty kamenovat a snažím se jejich postup chápat jako pokus o vstřícné gesto. Mnohem smutnějším faktem ale je, že nezůstalo jen u verbální komunikace. Při následném hlasování o uvolnění služeb totiž odboráři zvítězili na plné čáře – z 650 poslanců hlasovalo pod vlivem demonstrací pro zamítnutí liberalizace asi 520 poslanců. Bylo nás tak směšně málo, kteří měli odvahu se tomuto nátlaku vzepřít.

Možná si řeknete, proč by měla Česká republika řešit záležitosti přístavních dělníků, které se nás ani v nejmenším netýkají. Opak je pravdou. Dnes se hlasuje o uvolnění trhu služeb v přístavech, zítra se může hlasovat o uvolnění evropského trhu třeba pro naše stavební firmy. A není nic užitečnějšího než pozorovat, jak se evropští politici v takových případech chovají. Štrasburské protesty z minulého týdne byly příkladem odstrašujícím.