Více než třetinu svých doposud neschválených legislativních návrhů shodila Evropská komise z popudu svého předsedy Barrosa ze stolu. Řada návrhů, které buď byly přežité nebo u nich neexistovala naděje, že by někdy byly přijaty, tak navždy skončila doslova v koši.

Z různých stran politického spektra se sice ihned ozvaly hlasy, že ta či ona norma měla být zachována, já osobně ale Barrosův krok vnímám pozitivně. Pevně věřím, že jde jen o začátek dlouhodobého procesu, na jehož konci bude mnohem přehlednější evropská legislativa.

Otázkou je, nakolik byl Barrosův krok vážným pokusem o omezení bující evropské byrokracie a nakolik pokusem oslovit širokou evropskou veřejnost a zlepšit v jejích očích pokaženou image Evropské komise a vlastně celé Evropské unie. Ze silných slov Tonyho Blaira, který před prázdninami sliboval výrazné reformy EU, totiž nezbylo nic, a o budoucnosti Evropské unie a osudu evropské ústavní smlouvy se – alespoň pohledem evropských médií – mluví čím dál méně. Jako by si příznivci ústavy dávali po nepovedených jarních referendech oddychový čas před tím, než začnou evropské voliče opět masírovat hesly o šťastné sjednocené Evropě. Byla by to ideální příležitost využít tento mezičas k zlepšování obrázku stávající EU.

Nebudu ale škarohlíd. Je mi v podstatě lhostejno, jaké důvody k omezení byrokracie v EU povedou. Čím méně zbytečných papírů bude ležet na stolech bruselských úředníků, tím lépe pro nás i celou Evropu.