Zdá se, že Velkému bratrovi se v České republice celkem daří. Tato věta jistě navodí dojem, že už jsem dlouho nebyl doma – výsledky obou soukromých televizí, které zaplevelily své programy voyeurskými (česky šmíráckými) reality show, přece naznačují, že se daří spíš Vyvoleným.

Jenže já trvám na tom, že Big Brother je na tom také dobře. Myslím ovšem původní význam toho slovního spojení, tu nikým nezvolenou všudepřítomnou bestii, která nám zasahuje do životů, kontroluje nás, hlídá nás, aniž bychom o to stáli.

Objednával jsem si například nedávno v Praze taxi a operátorka mě už při zvednutí telefonu uvítala slovy: „Dobrý den, pane Ouzký!“ Sotva jsem se vzpamatoval a ujistil se, že jsem se zřejmě minule představil, přišel druhý šok – když jsem oznámil, že pojedu ze Sněmovní ulice, dotázala se, jestli opět pojedu na domácí adresu jako minule. Ta firma to nejspíš vnímá jako zlepšení služeb zákazníkům, jako vytváření lepšího vztahu s nimi. Ale zároveň bez mého vědomí vytváří databázi, ze které lze jistě vyčíst mnohé o mém životě.

Nejhorší na tom všem je, že takovou databázi možná mají i jiné taxidispečinky, jen ji nepoužívají v kontaktu se zákazníky.

Nejen tato zkušenost mě vedla k tomu, že jsem kývl na návrh party nadšenců sdružených v neziskové organizaci Iuridicum Remedium, když mě pozvali k účasti v porotě, která bude vybírat laureáty ceny Big Brother Award. Spíš by se slušelo psát anticeny, protože hodnoceny budou v několika kategoriích soukromé firmy, státní instituce a v kategorii „Výrok velkého bratra“ také jednotlivé osoby, které nejvíce zasahují do soukromí občanů (více na www.bigbrotherawards.cz).

Chtělo by se mi napsat, že se na práci porotce těším, ale nejsem si jistý, jestli se spíš trochu nebojím zjištění, co všechno se u nás v tomto směru děje. Uvidíme. Výsledky budou známy koncem října a já se k nim na tomto místě zcela jistě vrátím.