Jednání frakce Evropské strany lidové (EPP) před Blairovým vystoupením na půdě Evropského parlamentu připomínalo broušení nožů, kdy se většina europoslanců připravovala, jak to Blairovi vytmaví. Alespoň tak působila atmosféra tohoto jednání na mě. Blairův projev ale nakonec donutil k potlesku i některé jeho zavilé odpůrce. Britský premiér byl minulý týden bezpochyby hlavní postavou evropského dění.
Neměl to přitom v poslední době mezi evropskými politiky vůbec lehké, vždyť byl obviněn z krachu posledního summitu Evropské rady a kritické hlasy se na něj sypaly od „Evropanů“ všech barev. Obrovská vlna kritiky se na něj snesla především z Francie, která se cítila britskými návrhy na změny v zemědělské politice a trváním na zachování rabatu, tedy peněz vracených z evropské kasy do britského rozpočtu, zasažena nejvíce. Paradoxně přitom nejvíce křičí francouzská vládnoucí pravice, která labouristu Blaira nepřímo nazývá pravičákem. Podobně ostrým tónem reagoval na Blaira i německý kancléř Schröder, který ho mimo jiné nepřímo osočil, že by chtěl změnit EU v pouhou zónu volného obchodu. Snad jen u sociálnědemokratického premiéra Švédska našel Blair zastání. Obecně vzato však jeho vystupování na summitu Evropské rady vyvolalo na evropské politické scéně poměrně velké zmatení pojmů „pravice“ a „levice“.
Před Evropským parlamentem však Blair minulý týden předvedl, proč pod jeho vedením labouristé ve Spojeném království opakovaně vítězí. Jeho projev k Evropskému parlamentu byl ukázkou státnické odvahy a zkušenosti. Hned na začátku vyrazil útočníkům zbraně z rukou tím, že se velmi silně přihlásil k projektu evropské integrace a evropského sociálního státu. Zároveň ale zdůraznil, že nelze Evropu jen chránit, ale je třeba reformovat evropskou ekonomiku a začít vytvářet růst. Použil tak v podstatě rétoriku, na níž jsme spíše zvyklí od pravicových politiků.
Jasně prohlásil, že Velká Británie pod jeho vedením nechce zrušit zemědělskou politiku, pouze usiluje o to, aby bruselský rozpočet více reagoval na potřeby evropské ekonomiky. Konkrétní navrhované reformy sice příliš nespecifikoval, ale mnohé europoslance, včetně zástupců ODS, potěšil tím, že chce pokračovat v liberalizaci služeb v rámci EU.
Teď už jen aby měl britský premiér dost síly na to, aby alespoň část ze své „evropské doktríny“ prosadil. Jako premiér předsedajícího státu EU k tomu bude mít od 1. července tu nejlepší příležitost. Už v tuhle chvíli si ale říkám: zaplaťbůh za socialisty typu Blair.