Na úvod bych si tentokrát dovolil čtenářům přiblížit, jaký pohled na budovu Evropského parlamentu ve Štrasburku se nám naskytnul, když jsme tam minulý týden dorazili na jednání pléna. Právě tato minihistorka totiž může vypovídat o bezradnosti evropských byrokratů po odmítnutí euroústavy ve Francii a Nizozemí.

Na štrasburské sídlo Evropského parlamentu byla již na začátku procesu ratifikace umístěna rozsáhlá reklama, na níž je seznam všech členských států EU a u každého z nich béžové nevýrazné slovíčko ANO, a to vždy v daném národním jazyku. Po každém hlasování o ústavě se ANO vždy náležitě zvýraznilo a přibylo také datum schválení. Jak vypadá plášť Evropského parlamentu ve Štarsburku po francouzském referendu? Neaktivní světlou barvou tam zůstává francouzské „Qui“ a holandské „Ja“. Informační kampaň Evropské unie prostě nepočítala s tím, že by si snad někdo troufnul hlasovat proti.

Bohužel velká část evropských byrokratů a politiků si to neuvědomuje stále. Důkazem toho je i minulý týden schválený finanční výhled EU na období let 2007-2013. Není důležité, že tento návrh představuje kompromis mezi požadavky Evropské komise a návrhem Lucemburska, které EU právě předsedá. Důležité je, že tento návrh, stejně jako ty předešlé, vůbec nezohledňuje fakt, že evropská ústava ve stávající podobě zřejmě nikdy nevstoupí v platnost. Vytrvale a důsledně se tvůrci tohoto návrhu odvolávají na ustanovení ústavy a naprosto přehlížejí fakt, že několik milionů občanů EU její text odmítlo. Přirovnal bych to k situaci, kdy městské zastupitelstvo rozhodne, že původně plánovaný stadion stavět nebude, a následně odhlasoval finanční výhled, kde budou vyčleněny prostředky na jeho stavbu. Jen s tím rozdílem, že ten „evropský“ výhled počítá s takovými věcmi, jako je třeba společná zahraniční politika.

Proto jsem minulý týden hlasoval proti.