Tento týden bude Evropský parlament (EP) hlasovat o evropské ústavě. To však neznamená, že ji bude schvalovat – rozhodnutí o tom, zda bude mít EU svou ústavu či nikoliv, padne až v jednotlivých členských státech. V praxi tak bude EP schvalovat pouze usnesení, které bude doporučením jednotlivým vládám členských států. Jinými slovy se bude hlasovat o tom, jaký názor na euroústavu mají evropští poslanci. Nebo alespoň jejich většina.

Coby dlouholetý poslanec českého parlamentu bych očekával, že takové usnesení bude jedno, maximálně dvouvětné. Mohlo by znít například „Evropský parlament doporučuje členským státům EU přijetí předloženého návrhu evropské ústavy“. Jenže to bychom nebyli v Evropské unii, aby v ní zdejší byrokraté, bohužel za aktivní účasti evropských poslanců z řad podporovatelů ústavy, nevytvořili hned několikastránkový dokument. V případě usnesení o euroústavě jde konkrétně o sedm stran s řadou odkazů a vysvětlivek. Z materiálu se například dozvíte, že „dlouholeté snažení o dosažení evropské ústavy bylo korunováno úspěchem Konventu, který ústavu připravil“, že přes některé negativní názory veřejnosti ústava „nepovede k vytvoření centralizovaného superstátu a posílí, nikoliv oslabí sociální dimenzi EU“, že je ústava dobrým kompromisem, že zvyšuje práva občanů EU atd. Na závěr usnesení pak europoslanci deklarují svou víru, že členské státy ratifikují smlouvu do půlky roku 2006.

Vybíral jsem jen namátkou, ale i z tohoto zlomku ze sedmi stran frází je jasné, že usnesení o ústavě je tendenčním a nevyváženým dokumentem, ve kterém zastánci přijetí euroústavy obhajují s využitím prostých aklamací její obsah a preventivně vyvracejí kritické hlasy „nepřátel ústavy“.

Usnesení bude zcela určitě přijato. K souhlasu s ústavou jsem byl vyzván i já na zasedání své frakce (některé frakce se kvůli ústavě nesešly vůbec!). Politická diskuse však neproběhla. A tak jsem zvědavý, zda se mi alespoň podaří proniknout mezi ty, kteří dostanou šanci vystoupit se svým názorem na plénu, až se bude o euroústavě jednat. Dostat na schůzi pléna EP slovo totiž není vůbec tak snadné, jak by mohl očekávat našinec znalý domácích parlamentních poměrů. O tom ale někdy příště.