Oslava nového roku, jak je již dobrým zvykem, nabízí příležitost rekapitulovat období minulé a dávat si předsevzetí do období nadcházejícího. Přiznám se, že něco podobného jsem měl v úmyslu i já. Nicméně všechny mé úvahy přehlušila asijská tragédie.

Přírodní katastrofy potkávají lidstvo od nepaměti, rozsah té asijské – i vzhledem k totálnímu selhání systému komunikace – však tentokrát zarazil celý svět. Jsem člověk racionální a pragmatický, přesto se nemůžu ubránit pocitu, že je to další zdvižený prst přírody či někoho tam nahoře. Jakoby se Ten nahoře vždy, když si lidé začnou myslet, že umí poručit větru, dešti, rozhodl nás umravnit. Když díky technickému pokroku lidé zapomenou ve své domýšlivosti na vše ostatní.

Domýšlivost nechybí ani strůjcům nové, ještě integrovanější Evropské unie, kteří budou za několik dní podporovat na půdě Evropského parlamentu evropskou ústavu. Sociálním inženýrům a vizionářům šťastných zítřků, kteří si myslí, že blaho Evropy či celého světa lze vymyslet, naplánovat, odsouhlasit a nařídit. Ve znamení diskusí o euroústavě pak budou i další měsíce, během kterých se o ní bude mluvit a hlasovat v jednotlivých členských státech. Tvůrci ústavy přitom věří, že Evropská unie se jejím přijetím stane superstátem, který bude silnější, pevnější a úspěšnější. V jejím přijetí vidí podmínku dalšího rozvoje a pokroku v Evropě. Je ale EU na další integraci připravená? Nezapomněli konstruktéři nové EU na to, že zde vedle sebe žijí lidé s rozdílnou kulturou, historií, jazykem či ekonomickým zázemím?

Přírodní katastrofy nám často demonstrují, že na začátku slabý impuls umí vyvolat silnou reakci s nedozírnými následky a škodami. Bojím se toho, že EU bude po přijetí ústavy úspěšným projektem jen do doby, než bude muset čelit nějakému nečekanému problému, ať už zvnějšku nebo zevnitř. Teprve pak se totiž ukáže, zda byla Evropská unie na počátku roku 2005 na další integraci opravdu zralá.