Minulý týden jste zde místo tradičního komentáře mohli najít výtah z projevu, který jsem přednesl v rámci diskuse na kongresu ODS. K tomu bych se rád vrátil ještě jednou. Chtěl bych totiž připomenout, že na něm vystoupili i zajímaví zahraniční hosté.

Hned v jejich úvodních vystoupeních byla opakovaně skloňovaná evropská tématika a samozřejmě nechybělo ani tolik aktuální téma, jakým je připravovaná ratifikace ústavní smlouvy EU. Největší potlesk sklidil premiér Slovenské republiky Mikoláš Dzurinda. Ten ve svém vystoupení hovořil většině delegátů doslova z duše. Zmiňoval nejenom nutné reformy, které na Slovensku již začaly a Českou republiku teprve čekají, ale i některé problémy související se vstupem do EU.

Velmi blízké nám bylo i vystoupení polského šéfa strany Občanská platforma Jana Rokyty, který vyjádřil odhodlání sblížit postup české a polské reprezentace v rámci EU. S určitým napětím bylo očekáváno vystoupení dvou protagonistů frakce Evropské lidové strany – Evropských demokratů, a to konkrétně jejího předsedy Hanse Gerta Poetteringa a šéfa ED britského konzervativce Jonathana Evanse. Jak se dalo čekat, jejich vystoupení byla značně rozdílná. Hans Gert Poettering přijel na kongres obhajovat ústavní smlouvu a snažil se všechny přítomné v sále přesvědčit k podpoře její ratifikace. Já osobně jsem velmi uvítal nejenom jeho otevřenost, ale zejména to, že zdůraznil důležitost demokratického dialogu. Hovořil asi v tom smyslu – pojďme se navzájem přesvědčovat, pojďme řešit sporné otázky a pojďme klást argumenty pro i proti. To je věc, kterou bych si na půdě Evropského parlamentu velmi přál. Tam bohužel někdy nastává situace, že se z evropské ústavy stává něco posvátného, něco o čem se nediskutuje. Diskuse, natož demokratická, je často odsunuta do pozadí. Stanovisku ODS bylo proto výrazně bližší vystoupení Jonathana Evanse, který hovořil o zbytečně a uměle urychlované integraci Evropy a o výhradách k ústavní smlouvě. Jeho stanoviska byla téměř totožná s názorem většiny delegátů ODS.