Chomutov – V sérii rozhovorů s našimi zákonodárci je na řadě poslanec Miroslav Ouzký (ODS). Tentokrát se naše povídání týkalo vztahů politiků a sdělovacích prostředků. Vše se „odpíchlo“ od nedávno medializovaného případu nákladně zrekonstruovaných bytů v lukrativní části Prahy a jeho budoucích nájemníků z řad poslanců.
Nejste vy sám jedním z oněch utajovaných žadatelů o byt v pražské Nerudově ulici? Tento případ poslanců v očích veřejnosti asi příliš neprospěl…
„Ne, nejsem. A co se týče toho, co kolem poslaneckých bytů rozpoutala jedna soukromá televize, musím říct, že nejde o nic jiného než o mediální kampaň, zkreslenou a jednostrannou. Je jasné, že opravy bytů za 250 milionů korun je silné téma, ale nelze při tom argumentovat bytovou tísní nebo tím, kolik bytů by se za to dalo postavit pro mladé lidi. Otázka by měla znít jinak, kolik mladých rodin by si mohlo dovolit platit v těchto bytech tržní nájemné.“
Ale poslanci v těch bytech přece nájemné platit nebudou…
„Parlament se v této situaci chová stejně jako jakýkoliv jiný subjekt, když shání byty pro své lidi. Ušetří na svém provozu jednorázovou investicí. V současné době má poslanec asi patnáct tisíc korun příspěvek na bydlení. Uživatelé zmiňovaných bytů pochopitelně na tuto refundaci mít nárok nebudou, takže dlouhodobě by to přineslo úsporu.“
Při ceně čtvrt miliardy na rekonstrukci?
„Tady by mohla být pravá podstata problému. Nejsem ekonom, ale ta cena se mi zdá přemrštěná. Ale jak to, že se nikdo nepozastavil právě nad tímto aspektem celého případu?“
A co nadstandardní vybavení bytů?
„Já bych raději řekl údajný nadstandard. Především jsem v těch bytech nebyl, ale co jsem zaslechl, nejde o nic super luxusního. Jestliže se dnes staví nebo rekonstruuje byt, jeho konečná podoba bude jiná, modernější než před deseti nebo dvaceti lety. Mám tím na mysli například sociální zařízení, kuchyňskou linku a podobně. To, že jsou odpovídající své době, přece neznamená, že jde o nadstandard. Ale já bych nerad hovořil tak zevrubně o konkrétním případu, který se mě navíc ani netýká. Je to jen jeden z řady příkladů, kdy novináři vzali medializaci něčeho za špatný konec.“
Vztahy mezi poslanci a zástupci médií nejsou vždy nejlepší. Čím myslíte, že to je?
„Asi neexistuje parlament, který by byl ve své zemi milován. K tomu určitě přispívá i prezentace jeho práce v médiích, zejména v televizi. Když nudící se pracovníci médií celý den zabírají poslance, nasbírají spoustu záběrů. Z nich si pak vyberou několik „zajímavých“ – když člověk zívne, poškrábe se na nose, smrká… Tento obraz práce poslanců pochopitelně není ideální, není ani objektivní. Může se mi nelíbit, můžu s ním nesouhlasit, ale to je tak všechno. I to je jedna z mnoha daní demokracii, ale ve srovnání s tím, co nám demokracie poskytuje, to akceptuji.“