Na výboru ENVI jsme v posledních týdnech projednávali také téma endokrinních disruptorů. Jsem stínovým zpravodajem k této zprávě a proto se o ní chci aspoň krátce zmínit. Pod pojmem endokrinní disruptory, jak najdeme na internetu několik definicí, se skrývají různé chemické látky:

– přírodní i syntetické hormony, přírodní součásti rostlin, pesticidy, látky používané při výrobě plastických hmot a různých konzumních výrobků, další průmyslově využívané látky a také odpady,

– mnohé z nich jsou velmi perzistentní, jiné se naopak rychle rozkládají a mohou tak působit jen po omezenou dobu, ale v kritickém období vývoje,

– mohou vyvolávat škodlivé účinky prostřednictvím interference s endokrinním systémem zvířat a lidí,

– endokrinní disrupce představuje funkční změny, způsobené expozicí chemickým látkám, které mohou dál vést k poškození organismu.

 

Obsah na výboru projednávané legislativy je zaměřen zejména do oblasti prevence a předběžné opatrnosti. Celé toto téma osobně vnímám jako zavádějící a konfliktní. Aniž bychom měli dostatečné informace, tak chceme legislativně uzákonit zpřísnění podnikatelského prostředí v oblasti těchto látek. Jednoduše řečeno, tam kde netušíme či nemáme informace o tom, zda-li něco škodí, pojďme očekávat, že to škodit bude. Jedná se o již  klasický postup Evropského parlamentu a o mentalitu Evropské unie jako celku, který vytváří podnikatelské prostředí nejen pro chemii v Evropě téměř nesnesitelným. Proto se také takové množství průmyslu stále víc stěhuje mimo EU.