Jedno z důležitých a diskutovaných témat současného štrasburského zasedání je i legislativa týkající se transplantací orgánů. Tvoří ji dvě normy – „Jakostní a bezpečnostní normy orgánů určených k transplantaci“, u které je zpravodajem slovenský kolega Miroslav Mikolášik a dále „Akční plán pro dárcovství (2009-2015)“ španělského zpravodaje Perella Rodrigueze.

Ač obecně nejsem zastáncem paušálního posilování evropských struktur, tak jedna z těch nemnoha věcí, které ve zdravotnictví rozhodně do působnosti Evropské unie patří, jsou transplantace. Důvod pro toto tvrzení je prostý. Česká republika je příliš malý píseček na to, aby se zde nějaký kvalitní transplantační program mohl odehrávat izolovaně. Kontakty českého transplantačního programu s ostatními zeměmi Evropy a jeho zařazení do „Intertransplantu“ probíhají již desítky let. Problémem ale jsou rozdílné legislativní normy v jednotlivých členských státech, rozdílná pravidla při odběru orgánů, stanovování smrti, ochraně dárců i příjemců, zjišťování souhlasu, apod. Tady je potřeba jakéhosi „silnějšího slova“ na celoevropské úrovni tak, jak to známe například ze Spojených států.

Tyto normy se nesnaží vstupovat do etické oblasti. To znamená, že v působnosti jednotlivých států nadále zůstane, zda bude existovat institut předpokládaného souhlasu tak, jak jej známe v České republice, tj. jestliže někdo během života vysloveně neprojeví přání, aby jeho orgány nebyly použity k transplantaci, tak se u něj předpokládá souhlas. V některých zemích v Evropě je situace právě opačná. Jestliže během svého života člověk písemně nestvrdí, že souhlasí s transplantací svých orgánů po smrti, tak nelze jeho orgány použít.

Úprava souhlasu bude tedy i nadále doménou národní legislativy, ale jestli Evropa v oblasti veřejného zdraví někde fungovat má, myslím tím teď v tom jednotícím smyslu, tak to transplantace bezesporu jsou. A to zejména v  postupech při odběrech, stanovení klinické smrti a hlavně vytváření funkční informační sítě, která z důvodu bezpečnosti příjemce vyžaduje zrušení stávající anonymity.